... dávno, dávno již... vzpomínky těkají,
je mi 5 roků, dívenka s dlouhými vlasy, astmatik,
poprvé mimo zdi velkého města,
cesta vlakem, pak pěšky, neznámo kam,
polosamota,
rozbitý domek,
zahrada,
dosud neviděný ráj...
postel v kuchyni pod oknem,
za tenkou tabulkou skla tajemný dech,
noc žije, přináší zvuky; jeden se opakuje,
húúú huhúúú, projíždí vlak,
mohu se vydat až ke hvězdám...
Druhý den, vstupuji do ráje,
zahrada roztodivná, chybí asfalt a dlažba ulice,
místo nich neznámý Prostor, zem, tráva, jabloně;
rozbíhám se k dřevěným plaňkám,
prohlížím cestu za plotem, za ní
již nic než šerý les...
přirozený, tajuplný svět roztočil představy,
klekám a zas úžas, několik kvítků v zelené trávě, zázrak!?
ano, fialky, největší objev v mém životě...
,,,
Země se točí, plyne čas, za okny města řinčení
slepých myšlenek...
fialky vskutku jsou snad objev nad objevy
nejen pro barvu svou a do omamna vůni
chutnají lahodně, když žvýkáš je, tak zjeví
ti nové tóny na jazyku, pro chuť na výsluní
01.09.2024 10:14:47 | šuměnka
Šuměnko, mnohokrát srdečně děkuji, mám velkou radost z Tvého zastavení a komentáře, děkuji :-))
01.09.2024 17:02:58 | Helen Mum
Chtěla jsem napsat, že aspoň na chvíli se tam vrátit .. a až potom četla, že už toto místo muselo ustoupit dálnici. A napadlo mi, kdy bude muset ustoupit dálnice ráji ..
Něco je špatně ..
28.04.2024 17:37:52 | Vivien
tak tos mne Helenko dostala! - od všeho odpotán-počal jsem sníti o svym dětství.../díky Tobě/
ST*
09.04.2024 14:47:43 | Frr
Kde srdce s textem splývá, tak vzácná, a tak živá. Nejprostší vazby jsou ty nejpevnější, doslova i v přeneseném slova smyslu. Krok za krokem jsem kráčel příběhem s tebou ,ruku v ruce.
08.04.2024 19:51:18 | Matahaja
Děkuji, milý Matahajo, velmi si Tvé návštěvy považuji, mám radost! :-)
08.04.2024 19:54:05 | Helen Mum
krásne, čas je neúprosný ostanú len spomienky
07.04.2024 17:58:04 | IronDodo
Ano, to místo již neexistuje, muselo ustoupit dálnici... Děkuji Ti mnohokrát za návštěvu, milý IronDodo :-)
07.04.2024 19:05:11 | Helen Mum
.....To děvčátko uvnitř stále žije a všechny prožité příběhy s ní...tvarovaly život a stále hovoří všemi těmi tajnostmi,které dítě může vnímat....nitka světa fantazie odtamtud až sem....a jsi si stále podobná Helenko....Ji./úsměv/
06.04.2024 18:27:20 | jitoush
Jituško, myslím, že to máme všichni společné... první kroky do a od samoty, příroda a člověk za oknem, nebylo nic lepšího, než být malý... tam to všechno začalo... Děkuji, jsi laskavá :-)
06.04.2024 18:53:41 | Helen Mum
Jsi šikulka, Helen:-*
06.04.2024 18:27:08 | Žluťák
Helenko, ty jseš tak něžná a poetická dušička... krásně mi tu bylo, děkuji:-)**
06.04.2024 18:26:24 | cappuccinogirl