někdy dýl

Smyčec dětských houslí tahám za zády

někdy dýl

za sad k divoké jabloni

pokaždé si mě osedlá

dlaní po vratkém kmeni měníš  černou do plané a pořád vane silný vítr

přeskočila  řeku       

chuť vody

postupně odnímá litému cínu výložky

kdo jsme?

tak rozsviť

nucený výsek

tmu  

všech  těch světlušek