vítr života
pohladil tvář osudu
konejšivým vánkem
pravdy
ten se smutně usmál
roztáhnul křídla
a v letu objal Smrt
...
..
.
zmizel
jediné, co bych Ti mohla vytknout, je, že nepíšeš víc... :) moc povedená, za mě :)
06.03.2025 18:05:50 | forget my name
Tahle se ti povedla moc, Ondrášku...hluboká, jak jsem čírtě, při téhle jsem zjihla a "vyklidnila" :-)*
05.03.2025 20:46:21 | cappuccinogirl
Milý Ondrášku... a nemyslel jsi při psaní na tu pohádku, kde Smrt byla obelstěna? :-)))
Ano, kéž by svíce - světýlka života lidí, které máme rádi, hořely ještě dlouhou dobu, to si moc přeji :-)
05.03.2025 20:29:02 | Helen Mum
Milá Helenko :-)*, nemyslel :-) V hlavě jsem měl smutek, černo a depresivno s nádechem naděje - ideální podhoubí při tvorbě těchto veršů :-)
Ano, souhlasím - kéž by svíce hořely navždy...
Děkuji Ti velice :-)*
05.03.2025 22:41:26 | Ondra
A smrt polevila objetí a vítr frrrr, opět v život uletí:-))). Moc hezké, moc.
05.03.2025 19:42:56 | CULIKATÁ
aby se objevil
zcela nečekaně
....................
...
právě teď
tady :)**
05.03.2025 08:29:46 | šuměnka