znáš osobně smutek?
znáš osobně smutek?
Anotace: ---
Popošla po prkenné podlaze plné neurčitých skvrn
nahoře pod střechou vrhla mladé
---
u výletu pro holuby přibývá vaječných skořápek
jeden velký obratel se tváří že byl sousedovic kočka
slyšíš ji jak telepaticky přede
každý se dočká
pod střechou kuna tmou uskřípne hrdlu dech
---
ležíš si na zádech
pod střechou stodoly přes zavřená víčka
touhu cizí lásky
všude po prknech výkaly myší ocásky prach a ticho co projde míchou a usadí se na rameni
---
znáš osobně smutek?
vykáš mu?
tykáš?
onikáš?
měníš pravidla?
tak řekni mi to
/na přímou řeč je háklivý a
nemá rád kandované hrušky/
ticho v bílých rukavičkách zatím roznáší na tácku z alpaky navštívenky
ty taky
jestlis četl
život se ušklíb
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
ještěže nepíšeš o celeru
08.03.2025 22:21:31 | dělnický básník a prozaik
Ten je nezbytný pouze u svíčkové. Kdysi dělali zátah na Mimibazárku. Vzali si na paškál příšerné recepty maminek. Asi neměli o čem psát. Byla jsem tam taky, jak jinak. A měla tam recept na svíčkovou z perka. Přední hovězí, kdo má na svíčkovou, že. Prošla jsem a byla v novinách... :o)
08.03.2025 22:30:47 | Philogyny1
když se řekne svíčková,
představím si dort, a jak
okusiji upečené kosti,
jen tak bez chleba
08.03.2025 22:40:36 | dělnický básník a prozaik
I svíčková má určitě svoje žebra, co žebraj..okousej mě, člověk je někdy žebrák a někdy vyznamenaný čert s výložkama... :o) Mám alergii na hovězí maso. A nahodil jsi mi dort s pejskem a kočičkou od Čapka.
08.03.2025 23:06:47 | Philogyny1
Tohle čtení je možná "smuteční", ale pro mne spíš sváteční, protože u tebe vždycky jedu na plnej céres. Od tý otázky v textu je to pro mne nej*
07.03.2025 13:40:44 | cappuccinogirl
V dětství u nás ve městečku byla opuštěná stodola. Hrbila se stářím a měla místy olysanou hlavu krytiny. Posedával jsem tam na klamně napudrovaných trámech senoprachem a pokuřoval dýmku s voňavým hol. tabákem Amfory. Moc rád jsem pozoroval paprsky slunce, jak se prodírají škvírami střechy a v nich to světlo houstlo okolním prachem. Měl jsem tam i ukrytý poklad drahocených cetek. Tenkrát po dlouhých letech, jsem se tam vydal s nadějí, že si jej tam ještě svůj poklad vyzvednu. Ale stodola už byla dávno srovnaná se zemí. Sešlá opuštěná stavění se tváří tajemně a netejí věk. I se svými obyvateli lesních drobníšů je mám rád.
07.03.2025 12:24:00 | šerý
Taky je pořád fotím, jak prosvítaj a co na to stín... a zlobím se, že objektiv vidí po svým, možná mu v budoucnosti naimplantují naše oči.... :.)
08.03.2025 22:08:45 | Philogyny1