MOTORKÁŘ

Čekáme již kolik dní, až se chlapec probudí,
spí spánkem bezesným a nevnímá náš pláč,
proč na motorku sedl po celonočním bdění,
proč osud krutě si s ním zahrál - za co - zač?!

Teď s pochroumaným tělem leží on na bílém loži,
my, ač něvěřící - modlíme se k Bohu - ó promiň,
dej mu, prosím Pane sílu žít, on je tak mladý,
NE! - prosíme Tě snažně - neber nám ho prosím!

Tak deset dní již uplynulo, chlapec stále v komatu,
lékař chmurné čelo má, naděje prý zvolna umírá,
já zoufale pomoc hledám - Bílá Magie - pomoz mu!
Pomoz, ať na Svět se znovu ten hoch podívá!

Ležím ve vaně, smutek na duši velmi bolestný,
Pane Bože NE Ty NEJSI! Tys vymyšlený jen!
V tom náhle cítím-život se v chlapci probouzí,
On otvírá oči, mžourá udivěně - kde to jsem?

Já telefon jsem zvedla rychle, volám s nadějí,
páni doktoři, je pravda, to, co moje srdce cítí?
Ó ano odvětili, jeho oči na Svět se znova dívají
a říkají nám: "Pánové, já rozhodl se zase žíti!"