Setkání s ... Bohem?

Jsem. Jsem proto, že jsem - má existence je svým vlastním důvodem. Existuji, protože existuji a tím, že vnímám, že jsem, poté skutečně jsem. Čas pro mne nic neznamená - byl jsem, jsem a budu. Jsem Bůh? Snad. Kdo jsem? Jsem každý a vše, to je má skutečná podstata. Jsem. Na ničem jiném nezáleží.

Byl jsem. Byl jsem vším, co bylo. Pamatuji si to? Paměť je vždy spojená s tím, čím jsem zrovna v jisté podobě, mám tedy, jakožto vše, neskutečné množství různých pamětí zvířat a bytostí. Prožil jsem všechny životy jež byly a prožiji všechny jenž budou - ačkoli jakýkoli čas pro mě samého nemá význam, používám termíny týkající se minulosti, přítomnosti a budoucnosti tedy jen proto, abych s tebou mohl komunikovat, protože jinak by jsi mi nerozuměl.

Byl jsem každým kamínkem, jenž jsi kdy viděl, byl jsem každým stromem, pod nějž ses kdy posadil, byl jsem každým člověkem, kterého jsi zradil, kterému jsi ublížil, kterého jsi miloval. Jsem vším, co vidíš a cítíš, vším kolem tebe, vzduchem, jenž dýcháš, vodou již piješ, jídlem, jenž jíš. Jsem Bůh, řekl bys jistě, ale pro mě takové věci, jako je význam slova Bůh nemají smysl. Stejně jako je nesmyslné mé uctívání.

Kdo jsem, ptáš se mě? Jsem vše co kdy bylo, je a bude. Jsem všebytí. Jsem každou částí existence zvlášť a najednou a přitom dohromady. Ne, lidská slova nedokáží popsat, co nebo kdo jsem. Jsem tvůj nejlepší kamarád, tvůj otec, tvá matka, jsem osoba kterou nejvíc ze srdce nenávidíš. Jsem to vše - o čemž si myslíš, že to jsou různé věci a lidé, ačkoli to je jen jedna věc. A jsem i tebou. Přesto... ty nejsi já. Ty jsi jen moje součást, jsi pro mě to, co je tvůj prst pro tebe.

Morálka pro mě nic neznamená. Zabiji-li nějakou osobu, je v tom problém? Vždyť i ta osoba jsem vlastně já sám, já sám trpím tím, jakou bolest sám působím. Jak ti to vysvětlit, človíčku, mozek tvůj je příliš prostý, abys to pochopil. Nejbližší věc tobě známá je reinkarnace - představ si to jako superreinkarnaci, kdy existuje jen jediná duše, jenž postupně přechází z života na život a tak je vlastně vším živým. Ano, je to velmi nepřesné a tupé přirovnání. Ale je to nejblíže, jak ti mohu vysvětlit, kdo jsem. Jsem vším a vše je mnou. Minulost a budoucnost jsou jenom pojmy, čas je jenom další rozměr, který pro mě nemá o nic větší význam, než jiné rozměry.

Takže můžeš zabíjet, krást, plenit, protože 'jednou' si přesně to prožiješ i z opačné strany. Protože my dva jsme jeden. Já jsem ty a ty nejsi než moje část. Morálka, pravidla, spravedlnost, láska - to vše jsou jenom pojmy, jenž mohou znamenat něco pro tebe, ale neznamenají nic pro mě. Nic s tím neuděláš. Jsem. Byl jsem. Budu. A není ničeho, vyjma mě.