Vnitrožilní ejakulace frustrace

Ty chvíle mazlení s komáry, chvíle popíjení splínu, nasávání asfaltu, zabouchávání dveří a myšlenkách o Hořicích svíčkách zabodaných v démonech, kteří se v tobě schovávají. O uspávadlech pro koně tekoucích z hrdla podřízlého nebe, o květinách živených sírou a nenávistí rostoucí z hrobů milovaných, dny kdy doufáš, že Slunce shoří, a noci kdy znovu proklínáš svit měsíce.

Lapat po dechu v souhvězdí bývalé panny, nebo se pověsit na zapnutém ventilátoru? Snížit napětí. Zvýšit odpor. Zamezit proudu. Zastavit. Jako hlazení hrany papíru jazykem. Jako polykání moc velkých soust. Proč se bát, když poslední myšlenka bude zvuk výstřelu?

Bůh existuje. Jeho hněvem je Každé další probuzení. Jeho láskou je bolest.  Stékající krev z rozbité hlavy. Stejně hypnotická jako pohled do zapnuté drtičky na větve.  Ozvěna z prázdnoty, to zmatení, kdy nevíš jestli je to tvé tělo nebo tvá duše kdo tě přemlouvá, ať skočíš. Ticho barvy bílého šumu, kapající z neutáhlého kohoutku. Šílenství. Stěny se dále a dále rozevírají. Strop padá.

Proč je tak těžké říci ano, když vím, že ne je jediná správná odpověď?

: