Zdí proti hlavě

Hnojit dětskými kostmi břečťan visící za hrdlo ze stropu. Zalévat vlastní krví bazény plné sirotčích semen. Požírat oči medúz skrze kaleidoskop, rozbíjet klid plešatou tváří, doslovně a především metaforicky. Doufat.
To jsou ty paprsky, co už nikdy nezaženou mráz temnoty.
Bdít se sešitými víčky, zarývat neostříhané nehty jeden do druhého. Šlapat po rozsypaných žiletkách bos, a divit se,, proč je lidský pot tak sladký, když stéká po ustřiženém lalůčku. Chtít.
To jsou ty paprsky, co už nikdy nezaženou mráz temnoty.
Modlit se nahlas, k božstvům, co milují ticho. Kopat si hrob na dně akvária. Jedině zlomenou lopatou. Máčet ponožky v benzínu před procházkou na Slunci. Zapomenout abecedu, proč chtít umět mluvit, když bolest je jazykem bytí. Bolest a strach. Žít.
Žít a zemřít.

To jsou ty povinnosti, které už ti život nikdy neodpustí.