PŘÍBĚH DRAČÍHO PÁNA

PŘÍBĚH DRAČÍHO PÁNA

PROLOG

Jak už bylo řečeno, Ildén stvořil draky, ale zalekl se svého výtvoru a bál se soudu Anáre, proto draky ukryl pod hory a ti pod nimi skutečně žili několik set let a nikdo o nich nevěděl. Čas plynul a draci z hor vylezli a rozlétli se do všech koutů světa. V těch letech si jich všiml Nelrëon a rozhodl se je otočit proti Ildénovy, takže vzal maličkou část dračí duše a pohrával si s ní. Dostal nápad a vložil ji do člověka. Spojením dračí síly a intelektem člověka, daný jedinec získal kontrolu nad draky a ovládal je podle své vůle.

KAPITOLA 1

HLEDÁNÍ OSUDU

Na jihu v Iligardis žil Tom Abelden se svou ženou Marian. Tom se živil jako kovář a na severu země, kde působil měl dobrou pověst, protože jeho výrobky byli kvalitní a dokázal skout skoro cokoliv. Lidé k němu chodili, takže měl dobré živobytí.                                 Když neměl, co na práci, rád se jen tak díval do výhně a pozoroval žhavé uhlíky. Občas měl pocit, jako by se uvnitř plamenů odehrával nějaký příběh a často v nich vídával jakoby zvířata. Později je určil jako plazy, jako ještěří příšery. Tom býval výjevy fascinován a spolu se svou fantazií a tančícím ohněm si vymýšlel příběhy, které později vyprávěl svému synovy. Jasona otcovy příběhy velmi zaujali a když byl o trochu starší, vžil se do nich, takže když si venku hrál, byl hlavním hrdinou otcových příběhů. Jason za svým otcem chodil do kovárny a spolu s ním se díval do výhně a snažil se také spatřit ještěry, o kterých Tom vyprávěl.                                            

Když bylo Jasonovi asi třináct let, krom planoucího ohně se začal zajímat o otcovu práci a kovářské umění jako takové. Tom neváhal a ihned syna zaučil. Zanedlouho Jason pomáhal otci skoro každý den a stal se z něj nadějný učeň.                                     V noci, 22. října přiletěl ze severu drak, nepovšimnut lidským okem a usadil se v nejbližších horách. Dlouho o sobě nedal vědět a tak lidé v Iligardis žili dál spokojeně. O několik měsíců později byl ale drak spatřen poutníky, kteří ho popsali jako tmavou šmouhu pohybující se na skalním masivu. Nikdo jim to ale nevěřil a lidé je nebrali vážně. Toma Abeldena zpráva o tmavé šmouze v horách velmi zaujala a jako jediný v zemi poutníkům věřil.                                                                                  O několik týdnů později o sobě drak dal vědět, když mohutně zařval a v ten moment lidem ztuhla krev v žilách. Najednou poutníky bral každý vážně a chtěl vědět o jejich příběhu více. Jedině Tom a jeho syn Jason věděli své. Ta šmouha v horách byl veliký ještěr. Hlas v jejich duši jim to pověděl a kdykoli se podívali do výhně, uslyšeli burácející řev obrovského plaza. Tomovi se zdálo, že vidět ještěry v ohni byla předzvěst. Netušil jestli dobrá či zlá ale určitě byla spojená s osudem Iligardis, jeho a jeho syna Jasona.

Jednoho dne Jason řekl své rodině, že je musí opustit a vydat se do hor najít draka. Prý mu to bylo předurčeno a sám cítil, že chce dát svému životu nový směr. Matka Marian jeho rozhodnutí nechápala ale otec ano. Bylo mu líto, že je syn opustí a nechá ho v kovárně samotného ale cítil, že to tak musí být. Jason musel domov opustit a najít to stvoření, které vídal ve výhni. A tak se stalo, že 3. listopadu Jason vyšel z domova a nechal matku a otce samotné. Rodiče ho ale řádně na cestu vybavili aby na cestě nestrádal. Vydal se tedy na západ po cestě a za nedlouho opustil město. Noc strávil v lese.                          Druhý den pokračoval za doprovodu spalujícího slunce. V pokročilém odpoledni prošel kolem Lesné, malé vesničky na západě země a pokračoval dál do hloubi luk a polí. Začínal cítit slabý žár ve svém těle a to ho ujistilo, že se rozhodl správně. Musel to udělat.                                                                                   Večer minul dům farmáře Gila a cesta ho zavedla do temného lesa. Tam se rozhodl zastavit a našel si pěkné místečko na přespání. Ráno ho probudil bzukot lesních včel a vydal se za jejich zvukem. Posnídal čerstvý med a vydal se na cestu. Cestou si natrhal ještě několik ostružin a na konci lesa se opláchl ve studeném potůčku. Dopoledne se obloha zatáhla a začal foukat studený vítr. Zanedlouho se spustil déšť a nebylo, kde by se před ním Jason schoval. Cestoval na západ ještě několik dní než došel k horám a tam opět pocítil žár, který ho uvítal. Jason se zastavil aby se zhluboka nadechl a pak začal šplhat. Svah nebyl strmý, takže stoupal zlehka.                                  Pak ale pocítil únavu a rozhodl se odpočívat. Vytáhl z batohu chléb a jedl. Cítil, jak se mu vrací síla a nutkání pokračovat bylo velké. Pokračoval dál a narazil na strmější kus cesty. Výšlap to byl náročný a na jeho konci ho čekala temná puklina, kterou musel projít. Na jejím konci narazil na velmi úzkou cestičku, kde bylo opravdu obtížné pokračovat. Jiná cesta ale nebyla a tak se Jason po ní vydal. Pod jeho nohama se rozkládal strmý svah na jehož dně by určitě našel pouze smrt. Pokračoval zády ke stěně takže si batoh nasadil na břicho. Jason se vůbec necítil dobře. Váha batohu ho táhla dolů a několikrát měl pocit, že spadne na samé dno. Na konci uzoučké cestičky se nacházeli velmi strmé schody. Jason přemýšlel, zda je vysekal člověk nebo náhoda. Ať to bylo jakkoli, schodiště bylo nebezpečné. Zhluboka se nadechl a zahájil další výstup. Pokračoval po velmi rovných schodech a chvílema měl pocit, že ho batoh stáhne dolů a on nedosáhne cíle své cesty. Nejednou uklouzl.                                           Sil mu ubývalo a Jason cítil, že potřebuje přestávku, ale schodiště ještě pokračovalo a na jeho konec nebylo vidět. Další nebezpečí se ukázalo ve větru, který začal foukat a snažil se ho shodit dolů. Čím se držel pevněji, tím více pořezané prsty měl od ostré skály. Asi po půl kilometru, když měl obě kolena odřená a dlaně rozřezané, našel konce výstupu po strmém schodišti a před ním se objevil menší plácek, kde by si mohl odpočinout. Vytáhl se na něj a po čtyřech pokračoval ke stěně, kde se opřel a sejmul batoh ze zad. Měl velký hlad a proto sáhl po chlebu, který začínal být tvrdý. Už z něj necítil tolik energie a vody mu také ubývalo. Když dojedl a rozhodl se pokračovat ve výstupu, přepadl ho déšť. Ten s spolu s větrem představoval překážku. Skála byla kluzká, a vítr ho mohl shodit. Mezi tím, co čekal až déšť přejde celý promokl a byla mu zima. Pršelo až do večera a když skála oschla, vydal se na cestu. Lezl a lezl až padla noc. Po nebezpečné cestě v tmavé proláklině se posadil a rozhodl se přečkat noc. Místo pro spánek to bylo však nepohodlné a studený vítr foukal již nepřetržitě. V noci toho moc nenaspal a na snídani ho čekal ztvrdlý chléb. Dopil poslední zbytky vody, kterou si tvrdá sousta změkčoval a poté pokračoval ve výstupu. V batohu už měl jen oblečení, které si navlékl aby se zahřál. Po několik desítkách metrů výstupu ho vítr stejně profoukl, takže mu byl opět zima. Objala ho mlha a po několik hodin neviděl slunce. Nad hlavou mu občas přelétl nějaký dravec s potravou v pařátech, který mířil do hnízda aby nakrmil malé.             

Po nějaké době opět narazil na klidnější cestu, takže získal trochu bezpečného pocitu. V tom okamžiku se z vrcholu hory ozval burácející řev a s spolu s leknutím Jason pocítil i vzrušení. Žár v jeho těle se rozhořel a vykouzlil mu na tváři úsměv. Musel být asi v polovině cesty.                                                  Při další přestávce si vzpomněl na domov a přemýšlel nad tím, zda jej ještě někdy uvidí, zda pohlédne do tváře své matky a otce. Co asi dělají? Stýská se jim a stíhá otec všechnu práci v kovárně? Jason mohl jen tušit, jak to je. Zbytky chlebu vyhodil, protože už nebyl k jídlu a voda mu došla. Postavil se na nohy a pokračoval ve výstupu. V noci přišla bouře se silným větrem. Jason byl zrovna na tom nejhorším místě, kde ho počasí mohlo přepadnout. Nemohl se nikam skrýt a ani počkat až se počasí uklidní. Musel dále pokračovat a doufat, že nespadne. Dlaně měl pořezané a otlačené a boty se mu pod neustálou námahou rozpadly, takže začínal cítit, jak se mu skála zakusuje do chodidel. Z černých mračen vyšlehl blesk a udeřil do hory, ozvala se dvojí rána hromu a výbuchu. Jason ucítil, jak se hora zatřásla a pevněji sevřel dlaně. Tu noc nemohl spát.

Druhý den krásně svítilo sluníčko ale Jason neměl žádnou sílu aby pokračoval. Musel si odpočinout a k tomu všemu měl hlad. Po chvilce usnul.                                                                             Probudil se až večer, když zapadalo slunce. Mlha se začala sklánět a obklopovala jeho rozhled. Cítil, jak mu proniká oblečením a zakusuje se mu do kůže. Dal se do výstupu a když bylo slunce již u horizontu, vyšplhal se na plácek, který se před ním objevil. Nevěděl, jak moc je veliký, protože ho zakrývala mlha. V této výšce bylo normální, že foukal vítr. Pohrával si s jeho vlasy a rozfoukával mlhu kolem něj. Jason se otočil zády k hoře a snažil se spatřit nějakou krajinu, takže si nevšiml, že se za ním mlha rozfoukává. Za jeho zády se zjevil obří ještěr. Šupiny měl tmavě šedé a byl o něco tmavší, než skála. Drak pozoroval Jasona a silně zafuněl, takže ho mohl slyšet. Jason strnul a chvíli jako by byl zmražen. Pocítil strach a vzrušení a pomaloučku se otáčel. Stál tváří v tvář drakovy a hleděli si do očí. Drak se vzepjal a vychrlil ze sebe proud ohně, který Jasona zachvátil. Jason sebou cukl ale ihned zjistil, že mu ohěn nic nedělá. Stál na svém místě a plameny ohně ho lehce olízli. Nebyl nikde popálen. Byl zaskočen a stejně tak i drak.                                    Drak věděl, že na co plivne oheň, to spálí a zahubí ale v tomto případě bylo něco jinak. Jason sebral odvahu a přistoupil blíž k drakovy. Tato zkušenost ho ujistila, že jeho pocity byli správné a bylo oprávněné aby opustil domov. Tušil, že je předurčen aby žil s draky a ti ho poslouchali.                                                        Jason získal ještě větší jistotu a proto se přiblížil ještě blíže. To naopak drak znesjistěl a pocítil, že k chlapci před sebou má mít respekt. Něco přerušilo jeho instinkt zaútočit z obrany a nutilo ho aby k sobě Jasona nechal přistoupit. Drak nemohl jinak, Jason nad ním měl totiž autoritu.                                                                  Přistoupil až k němu a přiložil mu dlaň na čumák. Drak neucukl. Cítil, jak něco mezi nimi probíhá. Drak spokojeně zabručel a i Jason se začal usmívat. Dotkl se ho i druhou rukou a hladil ho. Bylo zvláštní, když Jason věděl, že drak má z něho respekt a on nad ním autoritu. Jakoby najednou získal nové možnosti a svobodu. Vyskočil na drakův hřbet, ten roztáhl křídla, mávl s nimi a vznesli se do oblak. Pak se ztratili v horizontu zapadajícího slunce.