PŘÍBĚH DRAČÍHO PÁNA - kapitola 4

KAPITOLA 4

SPIKNUTÍ

Rok 3357 o.ú.č.                                                                              Jason Abelden, který se nazval Kyraelem, Pánem draků se již zabydlel v Nathrodomu a vyslal draky do světa, aby žili ve volné přírodě. Ti se většinou pohybovali kolem hor a v pustinách, kde si vyznačili své teritorium. Za hranicemi v Iligardis si Kyrael našel člověka, který pro něho v karavaně vozil potraviny. Byl to menší podsaditý chlápek s plešatou hlavou a zapadlýma očima. Mohlo mu být k šedesátce a vždy si cestou pro sebe něco mumlal pod vousy. Kyrael mu vždy zaplatil o něco více, protože byl spokojený s jeho prací. Jmenoval se Gustav a přes jeho osobu si najal několik pobudů pro potřebné práce, sekání dříví, nošení vody a výstavba. Rok od svého příchodu si Kyrael vybudoval plně funkční pevnost s personálem, který zasvětil svůj život jedině službě Pánovi draků. Také najal několik strážců, aby hlídali pevnost a okolí. Věděl i o špezích, kteří se krajinou pohybovali najati králem Veresnavem aby mu donášeli. Kyrael opravdu vzrostl ve své moci a Veresnav se ho velice bál. Proto stále doufal, že mu špehové přinesou něco, čím by nad Kyraelem získal výhodu, ale zatím se tak nestalo.

Starý Throghwood měl strach. Byl nervózní z toho, že král povolil, aby v jejich blízkosti žili draci. Podle něj jsou nebezpeční a nedají se ochočit. Veresnav by se neměl bratříčkovat s Dračím Pánem. Hodně lidem se to nelíbí, obzvlášť těm, co chovají dobytek. Většina už ani nepustí svoje děti ven, aby si hráli na loukách. Několik dalších lidí si takhle postěžovalo u piva v hostincích a dál šířili svoji nespokojenost. Král Veresnav podrážděnost lidí zaznamenal a přemýšlel, jak lid utěšit a vyjít ze situace co nejlépe. Jeho rádci navrhli, aby město opevnil proti případným útokům draků a nechal na věže připevnit velké kuše, které by na draky stříleli. Králi se ten nápad zamlouval a okamžitě svolal vynálezce a generály a předložil jim tento nápad. Vydal povolávací rozkaz a stovky mužů se muselo zapojit do vojenského výcviku a museli být rekrutováni pro nově vytvořenou jednotku střelců posazených na upravených hradbách za velkou železnou kuš, která byla zhotovena přesně pro tyto účely. Napětí mezi občany Kern Haulu trochu opadlo, ale ve vesnicích byli lidé stále bezbranní. Byly svolány oficiální dělnické práce, které měli na starosti vystavět v každé vesnici věž se střílnou proti drakům. Do každé vesnice přišli tři střelci se speciálním výcvikem pro obsluhu střílny. Musela pro ně být také vystavěna budova, kde mohli trávit den a noc. Některým vojákům se však nelíbilo, že musí opustit město a žít ve vesnici, další s tím problém neměli, neboť zastávali názor, že ve vesnicích jsou ženy svolnější. Přítomnost Dračího Pána vyvolala v zemi zmatek a napětí a nikomu se to nelíbilo. Král však doufal, že nové změny přispějí k všeobecnému klidu a on nebude pod nátlakem lidu a jejich podrážděnosti.

Biskup Montgomery poukazoval ve svých kázáních, že draci jsou zkažené a zvrhlé stvoření Stínu. Vysmívají se všemu krásnému a nezasluhují život. Někteří lidé si tato slova vložila do srdce a veřejně mluvila proti spojenectví Iligardis a Nathrodomu. Biskup na krále naléhal, aby zrušil spojenectví a vymýtil odporné draky ze světa.                                                                                                        Král přemýšlel o hrozbě, kterou draci podle biskupa představovali, ale nic ho nenapadlo. Nechtěl jen tak přitáhnout k Nathrodomu a zaútočit na něj. Proti drakům nikdo nikdy nestál a netušil jakou moc má Kyrael. Bylo to riskantní, ale nechtěl ztratit přízeň u Biskupa a u lidí. Farář Donesmith přišel s návrhem a předložil ho biskupovy. Jednalo se o násilný čin, aby někdo zranil a zabil několik kusů dobytka a aby to vypadalo tak, že je to dílo draka. Jednoduše zaplatí některému člověku aby jejich plán vykonal a potom přesvědčí Veresnava, aby na pevnost zaútočil. Donesmith našel vhodněho člověka a ten nabídku přijal. Byl to povaleč Fred Barker, vhodný kandidát. Měl pověst násilného a líného muže. Pil více než bylo zdrávo a v kostele se nikdy neukázal. Farář Donesmith mu v utajení pověděl, co má v následujících nocích udělat a zaplatil mu předem menší částkou. Až bude s úkolem hotov, dostane zbytek. Donesmith se vrátil za biskupem a řekl mu, že vše je připraveno. Biskup Montgomery potom navrhl, že král Veresnav nemusí nic vědět a taky se tak stalo. Ani Fred Barker nevěděl, od koho nabídku přijal.

V následujícím týdnu se před královským dvorem sešel hlouček lidí a zvědavě přihlížel. Farmář Kevin Jones z Beznice si šel ke králi stěžovat, neboť jeho ovce byli napadeny a žádal po králi odškodnění. Král předstoupil a vyslechl si obvinění za zranění a smrt několika ovcí tím, že dovolil Pánovi draků, aby bydlel v jejich sousedství. Na stranu Jonese se přidalo několik nespokojených lidí a věnovali králi nehezké bučení. Kevin Jones poukazoval na dračí útok na jeho ovce a několik mrtvých jich přivezl ve voze jako důkaz.                                                                                                                                          Král se cítil zaskočen a přepadl ho strach. Snažil se vyvolat dojem, že má situaci pod kontrolou, ale lidé v prvních řadách dobře viděli jeho roztřesený obličej a vyděšený pohled. Pozvedl ruce a snažil se lid uklidnit povzbuzujícími slovy o tom, jak situaci vyřeší a jak se bude muset Dračí Pán zodpovídat za svá provinění. Většina lidí, ze kterých už se stal dav, ale králi moc nevěřila a považovala jeho slova za planá. Ozvali se výkřiky, které sdělovali králi svůj negativní názor. Za jeho zády se objevil jeho rádce a pošeptal mu do ucha. Král znovu pozvedl ruce v takovém gestu, aby lidé pochopili, že se mají uklidnit, otočil se na patě a rychle zmizel za královskými dveřmi, kde se rychle radil se svými rádci. Pot mu stékal po čele a rychle dýchal. Přecházel ze strany na stranu a snažil se dát dohromady. Rádcové za chvilku začali mluvit jeden přes druhého a Veresnavovi vůbec nepomáhali. Král je rázně utišil a vybídl je, ať mluví jeden po druhém. Bylo jasné, že Dračí Pán musí být kontaktován o příhodě, která se stala a musí nést následky. Byl tedy vyslán posel s vysvětlujícím dopisem. Mnoho dní uplynulo, než Kyrael odpověděl. Hájil se tím, že byl delší dobu mimo pevnost a nad všemi draky měl kontrolu, takže k takovému incidentu nemohlo dojít.                                                             Bylo to tvrzení proti tvrzení a nepomohlo ani poslání mrtvých ovcí jako důkaz, neboť Kyrael argumentoval, že rány nejsou od draka a že drak takto neútočí. Veresnav nemohl proti Kyraelovi nic najít ale tlak ze strany lidí stoupal. Situace vyvrcholila, když z Větřince dorazila další zpráva od Johna Wilkinsona, že i jeho dobytek byl napaden. Lidé reagovali jako šílenci. Obrovský dav se sešel před královskými branami a dožadoval se vstupu na dvůr. Desítky dalších lidí vyrazilo ze svých vesnic aby, se přidali k demonstracím v hlavním městě. Situace se začala vymykat kontrole, když demonstrující začali používat násilí. Házeli kameny na strážné a poškodili bránu do královského dvora. Dav utišil až pronikavý zvuk trubky, který se dral z hradeb nad branou. Všichni přítomní pozvedli hlavy a zvědavě čekali na to, co se bude dít. Na hradbách se objevil králův mluvčí a předklonil se, aby byl viděn a lidé ho dobře slyšeli. Mluvčí začal mluvit a pronesl závažné prohlášení, které král učinil na základě posledních událostí a názorů většiny, země Iligardis vyhlašuje Nathrodomu válku ze své činy proti občanům a za neuposlechnutí královských vybídek k reparacím proti zemi. Lidé začali jásat a skandovat slovo „válka“. Král u nich opět vzrost ale dělal si obavy o tom, jak válku vést a jaké budou škody na jeho straně, proti drakům nikdo nikdy neválčil.