Torgen

Na dalekém severu, u Páteře světa, je život tvrdý. Panuje zde věčná zima a skoro nic zde neroste. To málo ras a klanů, co zde žijí, je zoceleno neustálímy boji o zásoby a lovem divoké zvěře. Ať uź se jendá o lidi, orky, nebo trpaslíky, každý má stejnou motivaci: přežít.

Není náhodou, že na sebe jednotlivé kmeny podnikají nájezdy s cílem ukořistit pro sebe potravu, kůže, nebo třeba otroky. Torgenova matka byla ork a při jednom takovém nájezdu byla unesena do lidského tábora. Zažila zde těžké chvíle plné bolesti a ponížení, ale její orkská vůle jí nedovolila se podvolit. Podařilo se jí utéct a vrátit se ke svému klanu, vrátila se však v očekávání potomka.

Torgen to již od začátku neměl lehké. Vědělo se, že bude půl ork, pro klan slabý míšenec člověka, a proto s ním už od útlého věku bylo zácházeno jako s vyvrhelem. Menší a slabší než jeho vrstevníci, zažíval urážky a bití. Avšak, co mu chybělo na síle a vzrůstu doháněl chytrostí, orkskou zuřivost zase kompenzoval rozhodností. Klanu přesto nestačil a byl brán jako slabý článek.

Když bylo Torgenovi 10 let, měl podstoupit zkoušku dospělosti. Každý z orků v tomto věku musel sám jít do divočiny, ulovit divoké zvíře a vrátit se s ním, aby prokázal svou důležitost pro klan. Torgen jakožto půl ork ale stárl pomaleji než ostatní, proto na zkoušku ještě nebyl připraven. Zákony klanu jsou ale pevné, a tak musel jít.

Mnoho dní se nevracel a klan ho začal brát jako mrtvého. Jednou v noci se však vrátil. Sám, bez trofeje, zubožený, polomrtvý, krvácel z mnoha ran od obřích drápů. Orkové ho chtěli nechat zemřít, ale zákon klanu je nutil mu pomoci. Dlouho se snažili mu zhojit rány, ale Torgena jakoby opustila vůle žít. Věděl, že nesplnil zkoušku a podle toho s ním bude naloženo.

Starý klanový šaman ale viděl Torgenův potenciál. Uvědomoval si, že díky pololidským vlastnostem by z Torgena mohl být skvělý náčelník. Rozhodl se proto použít starou přírodní magii, která by Torgena sice vyléčila, zároveň ho ale proklela kletbou lykantropie. Provedl tedy ritál vtělení duše. Do Torgenova těla vstoupil duch šelmy, která ho tak smrtelně zranila, velký černý medvěd.

Dalšího rána se Torgen vzbudil, uzdravený, za to ale s pocitem, že není sám sebou. Tundrou se nesli zvěsti o klanu orků, které při drancování doprovází obrovký medvěd. Torgen si na svou proměnu vždy pramálo vzpomínal. Jeho mysl naplňovaly jen obrazy násilí a krve. Navíc, v klanu se ho ostatní začínali bát. Jeho chování, když byl pod vlivem kletby, bylo nevyzpytatelné. Z vyvrhele se stal postrach.

Stalo se, co se nevyhnutelně stát muselo. Říká se, že na klan zaútočil největší medvěd, jakého kdy kdo viděl. Ani celý klan proti němu neměl šanci. Bodali a sekali, ale na medvěda zranění jakoby neměla vliv. Až starý šaman, těsně než ho medvěd rozsápal, stihl odříkat formuli, která medvěda zahnala.

Torgen se vzbudil celý podrápaný, měl vyražený zub a na nic si nepamatoval. Kolem něj byly jen těla a trosky. Proklínal se za to, že je tak slabý, že nedokázal ochránit svůj kmen, že vůbec přežil to řádění. Tentokrát zůstal opravdu sám. Věděl, že žádný jiný klan, lidský ani orský ho nepřijme. Navíc se po horách objevovalo víc a víc ledových obrů, proti kterým neměl šanci. Ale nehodlal se vzdát.

Sbalil si nějaké zásoby a než se vydal na cestu, dopřál svému klanu, který jím tak opovrhoval, hrdinský pohřeb. Všechna těla připravil k sobě a spálil. Nechtěl, aby skončili jako potrava pro mrchožrouty. V troskách osady našel zaražený zub té bestie, která ho přirpavila o všechno. Rozhodl se si ho nechat, aby mu připomínal, o co přišel. A tak nosí na krku velký medvědí tesák s myšlenkou, že za každou cenu bude ochraňovat slabší.

Několik let se toulal po světě, hledaje své místo, ale jeho drsný zevnějšek mu zavíral všechny dveře. Ani jeho snaha pomáhat slabším nikam nevedla. Až jednoho dne v jednom městě v postranní uličce zachránil před patrolou stráží malou goblinku Hirx. Od té doby se z nich stala nerozlučná dvojka, jakoby měl mladší sestru o kterou se musí starat.