Mám strach...

Je teplý letní večer, a já cítím chladný podzim. Co se to děje? Jsou mé smysly zmatené? Venku bezmocně pleská křídly netopýr.Jsou tak slepí, a přitom vidí! Modrá obloha. Ach, fotosmogu, kam se poděla temnota? Ta spásná, dala by mi sílu k odpočinku. Ležím na louce, je teplá letní noc. Počítám hvězdy. Kdo je tu se mnou? Najednou přicházíš ke mě do pokoje. Nevím, zda smím. Chci tě odmítnout, ale je mi tě líto. Bereš na sebe Jeho podobu, což mě rozlítí. To už nemáš ani tolik fantazie, abys mě potěšil? Měníš se a za chvíli přede mnou stojí roztomilej sedmnáctiletej blonďáček. Krásná iluze. Klamej mne, prosím! Hlavou mi blesknou vzpomínky. Morte... krev rytmicky odkapává na podlahu a ten netopýr sebou ještě pořád bezmocně plácá. Už vám někdy někdo řekl, že prostě neměl čas zavolat? Problém je v tom, že já už jinýho nechci, a stejně to nezvládám. Být hodná holka. To neni nic pro mě, brblám si a přikládám pod kotel. Kde zase jsi? Závan větru a cítím tě stát za mnou. Ne, to nemůžeš být Ty. Gabrieli, nech mě pracovat. Jsi tak strašně sexy, vyzařuje z tebe temnota.Teď máš zelený oči a zahaluje tě kouř.Chci ho rozehnat. Třikrát zamíchám obsah kotlíku. Proti směru, samozřejmě, uchechtne se zajíc, co běží okolo. Neviděla jsi Alenku? Jděte do prdele, všichni. Copak se tady nedá pracovat...?
Koukám se do kotle, a strašně bych si přála tě vidět s jinou.Mám ráda bolest. Potěšil bys mě. Otázkou zůstává, na jak dlouho? Vidět tě třeba s Ní... s pohádkou, iluzí...
Musím začít něco dělat. Jenže co, něco? Ty modrý dveře vypadají jako tyrkys v bazénu. Tlumený světlo jak v jeskyni. To je ten tvůj Hydriel, přišel za mnou. Co chceš? Mě nemáš co dát. Dneska večer návštěvy nepřijímám. Ani kdyby přišel sám Satan. Ale ten stejně nepřijde, mojí duši už má. Srdce je tvé, a tělo jsem dala... Tak co mám? Jak je to možné, že začíná parný léto, a já ve vzduchu cítím podzim? Tohle bude průser... Ani ne můj, ale odskáčem ho všichni. Že by Ines přišla pozdě? A jak jim to jen vysvětlím? Promiňte, my jsme vás chtěli varovat před koncem světa, ale nějak jsme to nestihli... Blbý vtipy. On měl pravdu. Ten, co myslí jako já. Když to tak je, zbytečný mu to psát. Beztak to ví taky. Kolektivní nevědomí se u určitý rasy vlivem okolností mění na vědomí. Proto máme tak stejný cíle. Stejný myšlení. Psst... proč je najednou takový ticho? Jo, pořád mam ve skříni sbalenej batoh, můžu v klidu spát. Ale já stejně nespím. Nemůžu usínat. Bojím se. Mám strach. Co bude s maminkou a kočkou, až to přijde? Víc mě nezajímá. Ostatní se o sebe umí postarat. Není to tak lehké, ikdyž to denně předstírám. Pojď s námi, my budem tvá Rodina. Jako Manson, by o tebe stál. Nechal tě na živu, abys mohl práskat dál... Co to? Že by na tý chodbě konečně někdo stál? Blbost, nikdy tam nebyl, a nevěřím, že se to změní. Zas vzpomínám, jak voláš:" Je to lepší než heroin!" A stojím na schodách. Kočičko, kdepak jsi? Pojď spát.
Když přišel, bylo to jako by přišel Kníže pekel sám. Chvěla jsem se, je to 20 minut, a já se chvěju dál. Vodíš si mě jak na provázku. Přicházíš a zas utíkáš. Jen mi dáš ochutnat.
Kapičku krve na jazyk...
Jsi jen moje vzpomínka, už ti není sedmnáct. Serath de Ildrimisnei je jen sen, co se vzmítá v agonii. Máš strach, že umíráš. Proč dnes? Co je to za noc, že ses ukázal? Cvak... venku si někdo zapálil. Nemohl by někdo dát ten zvuk míň? Dobrou noc lásko, popřeju si v duchu, a chci spát.
Ale oči nezavírám.
Mám strach.