Jsem rád, ...

..že mi vzduch a hmyz prolétá mezi prsty

..že slunce rozehřívá smutek v očích

..že trává zpívá radostně v podzimním ránu

..že strach nemám z věcí zítřejších

Budu se bát, až .. 

.. slunce nevyjde kde by mělo

.. jednoho dne prach v písek se promění

.. nebude záležet na tom co nebude

.. ani v krátkém okamžiku člověk duhu nespatří

Jsem tak rád, že dnem za dnem sype se hlína do hrobu minulosti, ze všech idolů a model stane se závan věčnosti, prostořecí blázni sejdou se v halasných hejnech, prozřou a uvalí klatbu na všechny nevěřící v barech, co stály vždy na rohu plné chaosu. 

Že přijde den, vztáhneme ruce k nebi a skočíme do propasti, zavřeme za sebou víko, zatáhneme rolety krámků s veteší, odbouráme poslední hranici kde chtějí vidět seznam zakázaných myšlenek, neosobních postojů a posledních výkřiků do tmy. 

V ten den zvrátíme chod dějin, slunce vyjde jasnější než včera, rej myší se ustálí ve tvaru kruhu, k dokonalosti bude chybět jen kousek, sejdeme se na velkých náměstích, otočíme se zpět a zříme tu perfektní symetrii. 

Tehdy budu rád.