Místo

Protože si mi řekla,
Nemůžeš mít svoje místo v pronajatým bytě.


Zničili zřídlo mého klidu.
Bezpečný přístav, kam jsem se mohla vracet.
Jedna postel vonící její vůní
A propocený polštář.
Oblékla jsem si její košili a koukala na televizi.
Tenkrát dávali to o těch hluchoněmých.
Za oknem byl balkón a přelezla jsem na něj abych je nemusela budit.
To jsem tehdy ještě kouřila.
Bylo to jenom první patro, ale připadala jsem si tolik povznesená.
Jednou mi děda řekl, ze když se na ten strom pod ním večer díval vypadal, jako by byl obsypán květy.
Pokaždé, ať bylo léto nebo zima, zářil.
Podlaha byla studená a zabalila jsem se do deky.
Bavilo mě vydechovat kouř.
Dívat se nahoru na měsíc.
Hrávala jsem hru a pokaždé, když zalezl, přála jsem si aby se zase objevil a když se to stalo, byla to moje zásluha.



Tenkrát se zdálo všechno možné.
Všechna přání šeptaná měsíci.
Všechny ty sny o tom a tamtom, o všech těch, které je chtěla znovu objímat, věci, co jsem chtěla zažít a cíle, kterých jsem chtěla dosáhnout.




Tehdy to bylo poprvé, kdy jsem o své místo přišla.
Když děda zemřel.