Přestanu kouřit!

.
Bylo mi 14 let a kamarádila jsem se s Lubošem. Ten kluk byl o rok starší a už "hotovej chlap", protože kouřil jako profík.
Jeho babička prodávala v trafice, tak přísun cigárek pro něj nebyl problém. Tu a tam jí šlohl krabičku Líp.
"Hele", povídá mi jednou, "měla bys už taky začít, aby z tebe byla dospělá ženská. Zaostáváš".
Tak to se dotkl mé hrdosti - tedy v tom zaostávání. O dospělost jsem se sice nějak ještě nezajímala, ale hrdost, tu tedy mám.
"No jasně", odpověděla jsem ležérně.
"Zítra přines cígo!"
Druhý den "přinesl" od babičky balíček Líp, odvedl mě do našeho bunkru v křoví, podal cigaretu a zapálil mi jí.
Fuj tajksl, to vám povím, to byla, ale hnusárna!
Nasadila jsem však naoko blažený úsměv a pronesla "ááááááááááá, to je Boží".
Štiplavý kouř mi lezl do nosu, očí a Bůh ví, kam ještě. Při nezbytném násilném chrchlání jsem se tvářila jako zkušený námořník a zvysoka si odplivovala.

Po půl roce jsem toho nechala, protože se mi splnil můj sen a já začala jezdit na koni.
"Budu sportovat, tak šlus s kouřením" oznámila jsem Lubošovi.

Jaké překvapení mě však čekalo?
Tito "sportovci" nejen hulili jako tovární komíny, ale taky chlastali, jak přetržení!!
Bože, kam jsem se to dostala! Asi půl roku jsem jim donekonečna vysvětlovala a děsně jim tím lezla na nervy, že sportovci nekouří a nepijí.
Pak se takhle něco slavilo, už si nepamatuji co.
Kamarádky mě zatáhly do hnusně zahulené místnosti, kde pivo teklo proudem, posadily na židli, do pusy narvaly cigáro, nalily do mě pivo a vysvětlily mi, že my přeci nesportujeme, že se jen vozíme na koňském hřbetu.
Jestli se vsadily, že mě zlomí, dodnes nevím.
Přesvědčily mě však a já od té doby opět kouřila.
Ve 27 letech jsem potkala svou druhou lásku - nekuřáka.
Tak to byl horor!!!
Ze schůzek jsem vždy rychle běžela domů, jako blázen, to jsem v té době také asi byla, narvala do pusy dvě, fakt dvě cigára a kam se hrabaly sexuální zážitky!
Ó to byla "óčka".
No, co říci, zařídila jsem to tak, že on musel tolerovat mé kouření a já se rozhodla tolerovat jeho pití piva, které zase nenávidím já.
Podruhé jsem přestávala ve 30 letech, to už jsem byla zase sama.
Opět přišlo rozhodnutí přestat.
V práci jsem dala zbytek krabičky s cigárama nekuřácké kolegyni a složila přísahu - "konec s kouřením!"
"Jiřko", povídám jí, "jestli na Tobě budu chtít cigáro, tak za 10 korun, jasné?!"
No nesmějte se, v té době jsem měla plat 800 Kč a za desítku jste pořídili dost věcí.
Večer byl krušný, ale dalo se to zaspat. Horší to bylo ráno.
Vzteky jsem skoro neviděla. Seřvala jsem děti, placírkou nakopla kočku, po cestě do práce seřvala pár lidí, co se mi připletli do cesty, vtrhla do kanceláře a na Jiřinu nepříčetně zařvala:
"Naval cigáro! Tady máš pětku a dělej nebo se neznám!"
Kolegyně ani nemukla, třesoucí se rukou mi podala krabičku a já, jak jinak, nacpala do pusy dvě cigára najednou a óóóó, měla opět "óčko".
Po čase se mi dostal do rukou, to bylo asi ve čtyřicítce, zaručený návod k odvykání.
Dejte si cigarety na co nejnepřístupnější místo, pořiďte si sešitek a vždy, když si pro cigaretu půjdete, napiště důvod, zněla rada.
Hmm, to bych mohla zkusit, pomyslela jsem si.
Rozhlížejíc se po pokoji, hledala jsem to nejméně přístupné místo.
Na lustr by to asi bylo nebezpečné, to bych ho mohla třeba utrhnout, dumala jsem.
Zvítězila nábytková stěna, vysoká přes dva metry. Vzhledem k tomu, že měřím 155 cm, to bylo to pravé ořechové. Bez štaflí to nepůjde.
Přišel den "D".
Ani vám dnes už neumím vypsat všechny "vážné" důvody pro zdolávání překážky, ale bylo jich mraky.
To bylo třeba: "Je mi smutno, je mi veselo, musím se uklidnit, ke kafi přeci patří cigáro" a nakonec už to bylo jen "mám chuť".
Po dvou dnech, kdy už jsem pomalu nemohla na bolavé nohy, po ustavičném šplhání po štaflích, jsem rázně hodila sešitek do koše.
Tomu blbci, který vymyslel tuto "zaručenou odvykačku", jsem dlouho nemohla přijít na jméno.
Měl kliku, že se mi nedostal do ruky. Fakt jsem chtěla přestat!!!
Po letech jsem o mých pokusech vyprávěla mé doktorce a smála se, že mi mé stavy připadaly jako absťák.
Vážně se na mě podívala a řekla: "Milá paní, ale "TO BYL ABSŤÁK"!!!