V srdci temnoty

     Je to to,čeho se všichni bojí,ale nikdo neví,co to vlastně je.Jsou to ty nejstrašidelnější

 noční můry,nejhorší představy a předtuchy.To,co dává zlu sílu.To,proti čemu mnozí

 musí bojovat.Každý si to musí představit sám.I já o tom mám svou vlastní představu.

 Úzkost,utrpení,hněv a smutek.To všechno pomáhá k naplnění srdce temnoty.

     Večer se blíží a světla zhasínají.Město se zahaluje do mlžného oparu.Přicházím

 a přemýšlím,proč tu jsem v tak pozdní hodinu.Vím,že se bojím tmy a přesto jdu dál a dál.

 Procházím se ulicemi jako duch,který nikdy nedojde klidu.Slyším divné zvuky a říkám si,

 že je to jen větříček.Ano,je to vítr,vítr skučící jako vlk při úplňku.Stále přemýšlím

 a přemýšlím,jaké by to bylo,být někde jinde.Někde na louce plné květin.

 Světla už zhasla a všude je tma.Tma,při které si téměř nevidíte na špičku nosu.Jdu

 a přesto se bojím dalšího kroku,bojím se,že se už nikdy nevrátím,bojím se,protože je tma.

 Je ticho.Ticho,které je všude, ale zároveň nikde.Ticho rozprostírající se v prostoru a

 čekající na nevinnou oběť.

     Vidím ho.Vidím vraha čekajícího na svou chvíli.Důmyslně myslí na svoji oběť.

 Přemýšlí nad plánem,který musí vyjít.Slyším jeho myšlenky.Slyším všechno.Snažím se

 pomoci.Snažím se ho dostat z té úzkosti.Je už příliš pozdě.Jen doufám,že tou obětí

 nebudu já.

      Černočerná tma zahaluje vše,co bylo ještě před chvílí ozářené sluncem.

 Jdu městem a přemýšlím,jak to bude dál.Budu utíkat nebo budu stát? Budu křičet

 nebo radši mlčet?Nikdo neví,ale já vím,že už je pozdě.Už je pozdě na návrat.

  Už je pozdě na poslední vzdech.Musím se rozhodnout teď anebo nikdy.Teď už

 mu nic nestojí v cestě.A víte co?Budu utíkat!Utíkat až na okraj světa,utíkat

 pryč od všeho zlého,utíkat než mi dojde dech.A pak,až budu tam,kde chci,tak zjistím,

 že už nejsem ve tmě.Jsem tam,kde je světlo,jsem tam,kde mám být.Jsem doma.