retro retra
retro retra
Anotace: vyvěsil jsem ji zde na Literu již tak předloni...u příležitosti naléhavého výročí znovu oprašuji...
21.srpna
Anotace: povšiml jsem si, že je dnes 21. srpna. Rázem jsem pochopil proč mi tak trne v podbřišku...
povšiml jsem si, že je dnes 21. srpna. Rázem jsem pochopil proč mi tak trne v podbřišku...já vím-už pro většinu z nás je to zcela jen formální datum "výročí" zavátého v ohbí času-ve škarpě spadaného listí mnoha prošlých podzimů...tehdá mi bylo těch syrových šestnáct předpotopního věku..s máti a bratrem jsme dva dny po té, co vypukla invaze armád Varšavského paktu, opustili chatu v Brdech a s komplikacemi se vrátili do Prahy,hned po příjezdu jsme s kamarádem vypadli do ulic a skončili na největším Dejvickém náměstí - tehdá to bylo náměstí VŘSR. Na veřeje hlavních dveří do budovy generálního štábu "Pentagonu" vylepovali dejvičtí neohroženě žertovné ručně psané plakáty s "Menju" s názvy nových aktuálních pokrmů..byla tak nabízena např.: rýba Staliňůcha sviňůcha..z hlavní třídy-Leninovy /dnes Evropské/ dorazila kolona obrněnců. S věže předního vyskočil šikmooký obr a samopalem nás hnal do přilehlé pasáže Na Hutích..vedle mě cupitala vyděšená stařenka, uchopila mne za rameno a nastrčila před sebe jako improvizovaný štít..Urostlý-patrně Ussurijec-velitel obrněnce odjistil zbraň a chvilku mi mířil na podbřišek..výraz jeho orientální tváře byl zcela nevyzpytatelný..zvolna se otočil a odkráčel..tenkrát jsem takřka nejedl a byl dosti hubený, takže nedošlo k žádné frapantnosti...ještě po letech se mi občas vracívá onen svíravý pocit v krajině mého libidářství...jež se však dále - díky Bohu zdárně vyvíjelo bez dalších šokových terapií...možná to tehdá byl jen pokynem zhůry svérázný pokus o navození Zenového satori...
....nech "brouka v hlavě žíti"****
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
...mě bylo 17 tehdá (tak aby jste si nevypočítali, kolik mi je teď) a jel v Praze z Vršovic na spodní část Václavského náměstí, tedy na Můstek. Jel jsem tramvají, tuším č. 22, z Moskevské ulice. Nahoře Václaváku, tedy přímo u jeho sochy, na koni, a zároveň u Muzea, jsem, visící jednou rukou za horní vodorovné madlo, přibližně jak nedbale pověšený starý kabát, otevřel jedno oko. To pravé oko. Vždycky jsem otevíral pravé oko, když jsem jel do práce, jako dnes, či někam jinam, prostě podle počasí. Nebyl jsem ještě
zdaleka při sobě, jako ostatně mnohý z mých spolucestujících. No prostě byl jsem ještě ožralej jako prase. No a právě když jsem pravé oko zase zavíral,zaslechl jsem poprvé ten hluk. Byl mi krajně nepříjemný a rušivý, i když jsem měl už druhou stanici vystupovat. Měl jsem být vlastně rád, že mě probral, jinak bych nejspíš přejel. Zvenku byly otevřenými okny slyšet rozčilené hlasy a za chvíli někdo do vozu hodil svazek novin. Pomalu jsem začal rozeznávat ty davem vykřikující písmenka, které se, zase velmi pomalu, začínaly slévat ve slovíčka. A akorát, když jsem za chvíli vystoupil z tramvaje, jsem rozeznal první slovíčko: okupace...
stál jsem jak vykulenej pulec a koukal na ten rozčilenej dav a ničemu nerozumněl. Když jsem vysoupil a opravdu bych chtěl jít do práce, musel jsem se otočit do leva, překřížit koleje a jít ještě kousek po Národní
třídě směrem k divadlu...když jsem tuto otočku doleva tedy udělal, vystřízlivěl jsem téměř okamžitě...pří o na kolejích stál tank a z něho k nebi trčely dvě postavy a dva samopaly...byl to můj první tank v první den
okupace vojsky zemí Varšavské smlouvy...
promiň mi Frr, nějak mi to nedalo...hezky jsi to napsal, zase z druhého konce Prahy...měj se, Frr...v
31.08.2021 14:40:16 | mapato
díky mapato, žes mi poslal svou vzpomínku...inu už je to v našem věku, jako když má matka vzpomínala na dny z konce okupace v Praze-jak se ještě Němci bránili a co vyváděli o Květnovém povstání...jo jo ty naše osobní reminiscence už začínají bbejt vzácný....ale obávám se,že bohužel především dík masivní mediíální kampani všechny zmínky o srpnových událostech r. 1968 ty mladé dost nudí, neřku-li serou jako nás srali ve škole krmením objemného účtování s druhou světovou - s megalomanickým vynášením vítězné hrdinné Rudé armády..tak už to ovšem v životě generací chodí...jen snad jsme snad nyní na tom o něco lépe, že doufám, nikomu nejsou doslova vymývány mozky jako jako za sociku..
31.08.2021 17:00:48 | Frr
Hmmmm, tak jsem si zavzpomínala, jaké to bylo u nás na vesnici. Mně bylo 7 let a měla jsem strach.Ale žiji a to je důležité.
16.03.2020 22:03:26 | Jaruška
Ach ne, on na Tebe střílel? ... To je strasny aproč?
19.09.2018 12:56:40 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
ale jen natáhl spoušť a mířil/naštěstí/...to bych tu přece drahá Rosičko dávno nebyl...:-))**
19.09.2018 23:12:29 | Frr
Já jsem pak to zíří šla do první třídy... A furt jsem nerozuměla, co je to "okupanté".
21.08.2018 14:58:18 | A42
pamatuji si z té doby, že jsme si v pražské tramvaji, cestou přes Vinici, kde byly na pozici tanky okupantů sedali (někdo i lehal) na rošt podlahy plošinového vozu. Nevím proč,ale pamatuji si zapadlý pětadvacetník
21.08.2018 09:02:42 | Jindřišek