u mléčné dráhy

Nad výlohou je ještě nápis kavárna, na dveřích zavřeno a k pronájmu. Sedíme spolu u malého stolku, na kterém je káva a pár vdolků.
O čem jsme tak mluvili, proč jsme se každý den potkali na chvilku, proč už neexistuje nic takového, a mezi lidmi jsi mi neznámou.
Nikdy se mi o ní nezdálo, dokud jsem nepřestal spát úplně a začal závidět sny těm, co spí, další cigareta na balkoně a první ranní ptáci.
Musí existovat způsob, hledám na odvrácené straně měsíce, volám ji, ale dělá, že mě neslyší, nechce slyšet, že je krásně na zemi.