Anotace: no těbúch...
KONEC MECKIE MESSRA
je mi smutno
sedím tu sám
všude se válí nějakej krám
tak rád já sám se tobě zdám
abychom zase byli dva
ty a ten tvůj zatracenej Ludva
už nemám si ani kam kafe postavit
a v láhvi ani kapku něco voslavit
kde se válíte vy dvě potvory
však hledej v tomhle svý bačkory
naposled jedl jsem včera večer
hlad mám že bych brečel
ach kde ta ženská trčí
dneska měla péci srnčí
drnčí telefon zvedám sluchátko
raduju se ale jen nakrátko
říkám "ahoj Božka tady Ludva
uklidím a naleju hned pro dva
přijedeš, viď, vždyť mě se stejská
a půjdu hned vyvenčit tvýho pejska
jak to tu vypadá?
No snad nepřejde tě nálada
jako když jsi byla tři dny pryč
otevřeš si, máš sebou klíč?
Co to říkáš, že už nepřijdeš?
Vždyť mě tím zabiješ!
Neboj, nechci být tvým vrahem"
"Tak otevři, stojím za tvým prahem".
Otočí Ludva klíčem v zámku
ještě neví, že už má na kahánku
Jeho Božka ukazuje mu díru hlavně
brzy na to kulka usídlí se v jeho hlavě
padá Ludva padá k zemi
poslední myšlenka:
teď už dobře je mi
když otevřel, Božka přece jenom kvetla
do života přinesla mu plno teplýho světla
Božka řiká sama sobě: "proč jen byl
jsi takovej bordelář
já bejt takovej, nechtěl by mě ani popelář
a už ve dveřích chlap v oranžovým mundůru
je zticha, ví, že jinak dostal by hned na hubu
pak na Ludvovi ještě spočine jeho zrak
je si jist, že nejspíš skončil by taky tak
však jen tak vzít nohy na ramena?
To šanci asi taky nemá
zná Božku sice jenom chvíli
s ní asi nezůstal by nikdo dlouho živý
vzpoměl si popelář na svého přítele
zavolá mu ihned, než se něco semele
tuším Meckie Messer se ten chlap jmenuje
takovýhle ženský bez výčitek morduje
slovo dalo slovo i malou odměnu
jenže tenhle případ má malou obměnu
Božka dál si jásá v klidu
po zabijákovi však už ani vidu
Meckie Messra už nikdo nikdy neviděl
nemohu říct, že bych mu to záviděl
Božka ale ta byla z pepřenýho těsta
takže milej popelář odstěhoval se do jinýho města
od té doby bylo ve městě tolik špíny
no náš popelář ten necítil se vinný
všechno má své zakonitosti
co člověk neudělá
když se cítí v pasti
Teda - mám pocit, že mám fakt štěstí, že jsem došla až k poslednímu řádku a ještě dejchám. Páč do tohohle příběhu vstoupíš jako živej, ale opouští ho mrtvola:-)))
Jseš neuvěřitelnej, kluku mapatí, vždyť tohle je jasný strojení psavejch úkladů
a je jedno, jestli zepředu a nebo zezadu:-)))*
18.03.2025 23:54:06 | cappuccinogirl
No to se dějí dneska věci! Jen na Literu, zíráme, všeci. Ještě že ti nejsem v roly. Pecka, střela, tuze bolí.
Jarunka by tě měla svázat a mít tuchy. Nebo vyvraždíš akčně noční duchy.
Ztácíš kontrolu v životním hororu, nad sebou vládu. Pujdeš do poetického kriminálu!
18.03.2025 18:46:58 | šerý