Metafyzická rezonance duše
Metafyzická rezonance duše
Tančím a směji se.
Hledám otvor z uzavřeného kruhu.
B
O
L
E
S
T… krásy v mé duši chvěje se v tom doteku okamžiku. V té chvíli, která se kružnicí uzavírá od sebe k sobě. Terezka mě vždycky učila hledat cestu z uzavřeného kruhu, protože každý kruh svazuje a ona vždycky hledala otevřený kruh a jeho neohraničenost. A já jsem byl vždycky tím kruhem uzavřený do své samoty, ztracený sám v sobě. Kolikrát jsem jen dusil v sobě všechny emoce, kolikrát jsem byl spoutaný svou vlastní temnotou a při tom jsem to nemusel prožívat. Stačilo by rozhodnout se být někým jiným, stačila jen myšlenka změny a byl bych osvobozen od veškeré bolesti, která byla jen
I
L
U
Z
Í
P … od dáp ývokat ot lyB .lěděven tárknet mesj áj ot ežneJ …
R
O
P
A
S
T
I, do takové černé díry, kde se věci ztrácejí v čase a prostoru – v ČASOPROSTORU mé hlavy. Kolik obrazů jsem jen viděl před mým vnitřním zrakem, ale všechno to byla jen iluze a nic víc to nebylo, ale kde jsem byl JÁ? Proč jsem nedokázal najít tu cestu z toho kruhu? Bylo to proto, že jsem nechápal, že jsem tvůrce. Nechápal jsem, že mohu stvořit svá vlastní nebesa, svůj vlastní Vesmír v každé chvíli, v každém okamžiku. Stačilo se jen rozhodnout a být TU a TEĎ. Vždy je to o tom, co chceme. Bůh nám dal obrovský dar, kterým je svobodná vůle a pokud naše vůle bude v souladu s Boží vůlí, bude to Bůh, který nám ukáže cestu z toho kruhu, z té iluze, kterou jsme se sami zahalili.
Tančím a směji se… Vždyť jak bych mohl dělat něco jiného, když život je tak hravý? Život je HRA a jako v každé hře, budeme prožívat jednotlivá vítězství i prohry. Ať už však budeme dělat cokoliv, nesmíme zapomenout na to být TU a TEĎ. Potom ta hra smrtelnosti skončí a vystřídá ji hra věčnosti.
...
Název díla: Metafyzická rezonance duše, Text © Zdeněk Vlha, 2002 & Hudba a Zpěv: AI
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
No na rozdíl od toho "žlutého pána" se mi to líbilo, zvláště ten závěr - být tady a teď. Poslední dobou si jsem nějak víc vědom své smrtelnosti a tyhle texty souzní s mou duší.
10.02.2025 22:06:40 | Pavel D. F.
Pavle, já to mám úplně stejné jako Ty. Když se nad tím zamyslím, uvědomuji si, že 7. února tohoto roku jsem oslavil své padesáté narozeniny. Padesát let života – to je něco, co člověka přiměje k zamyšlení. Je to takový milník, který tě donutí ohlédnout se zpět, zhodnotit, co jsi zažil, co jsi dokázal, a zároveň tě přiměje přemýšlet o tom, co tě ještě čeká.
A právě v tomto období jsem si začal stále více uvědomovat, jak rychle ten čas plyne. Je to skoro, jako by se s každým dalším rokem zrychloval. Dny, týdny, měsíce – všechno se zdá být kratší, intenzivnější, a přitom tak prchavé. Čas, který kdysi plynul pomalu, jako by se teď řítil vpřed nezadržitelnou rychlostí.
A právě toto uvědomění mě přivádí k otázkám, které mě fascinují už od mládí, ale teď, s přibývajícím věkem, se mi zdají ještě naléhavější. Jsou to otázky, které se týkají samotné podstaty naší existence. Otázky o životě a smrti, o tom, co nás čeká, až opustíme tento svět, a o tom, co se skrývá za oponou, kterou nazýváme smrtí.
Tyto myšlenky mě provázejí už dlouho, ale teď, když jsem starší, cítím, že mě oslovují s mnohem větší intenzitou. Jako by se tyto otázky stávaly neodbytnými, jako by mě volaly, abych se jim věnoval, abych hledal odpovědi, které mi mohou přinést klid a pochopení.
Celý svůj život jsem v hloubce své duše přesvědčený, že smrt není konec. Nikdy jsem nevěřil, že by naše existence mohla být omezena jen na tento krátký úsek času, který trávíme na Zemi. Vždy jsem cítil, že v nás je něco víc, něco, co přesahuje hranice fyzického světa. Něco, co je nesmrtelné, věčné. A právě toto přesvědčení mi dává naději a sílu čelit nevyhnutelnému. Smrt pro mě není konečná tečka, ale spíše čárka, která odděluje jednu větu od druhé. Je to přechod, brána, která nás vede k něčemu většímu, k něčemu, co si možná ani nedokážeme plně představit.
10.02.2025 22:23:40 | malé srdce
Musím tě zklamat,
po životě nic není .
... a s přibývajícím věkem
jsem o tom čím dál víc
přesvědčený.
Vytváříme si iluze,
jakože něco je
a místo toho zapomínáme
žít pořádně,
ten život tady a teď.
11.02.2025 21:23:09 | Jiří I.Zahradník
Ahoj Jiří, když se podívám na svět kolem sebe, na přírodu, na lidi, na všechny ty drobné i velké zázraky, které nás obklopují, prostě se nemohu ubránit pocitu, že to všechno má nějaký hlubší smysl. Že to není jen náhoda, jen sled událostí bez významu.
V každém listu, který se třepotá ve větru,
v každém paprsku slunce, který dopadá na mou tvář,
v každém úsměvu, který vidím na tváři druhého člověka, cítím něco víc.
Cítím, že život je něčím víc než jen tím, co vidím, co mohu uchopit, co mohu změřit.
A právě tato má víra, tato naděje, že po životě něco je,
mi dává sílu jít dál, i když se zdá,
že všechno kolem mě je nejisté a pomíjivé.
Já prostě nedokážu žít s vědomím, že by po smrti nic nebylo.
11.02.2025 21:30:53 | malé srdce
Je to , podľa mňa, výpoveď tvojho vnútra. Je jedno, či to niekto chápe, alebo nie.
10.02.2025 18:52:19 | Bosorka9
Tak ne vždycky se zadaří napsat něco kvalitního. :-) Ale proto tu dávám některé ze svých textů, abych si je trochu otestoval komentáři různých čtenářů. Píšu knihu a proto vím, že toto zrovna tam asi nebude:-) Určitě jsem se tam snažil vyjádřit určitou myšlenku a zřejmě se mi to v tomhle textu nepovedlo. Tak za nějaký čas půjde text na recyklaci. :-)))
10.02.2025 19:02:56 | malé srdce
Tak tohle je neskutečný hybrid...:-) Takovou splácaninu jsem tu ještě na 100% neviděl... promiň:-)
10.02.2025 17:33:53 | Ž.l.u.ť.á.k.
Děkuji Ti za zastavení a za Tvůj názor.
10.02.2025 17:51:25 | malé srdce
Nepíšu rád takové komenty, opravdu, ale...
10.02.2025 17:53:38 | Ž.l.u.ť.á.k.
To je v pohodě. Já si cením každého názoru. Máš právo to považovat za slátaninu. Někdo jiný si tam najde něco, co Ty nevidíš. To je v úplným pořádku.
10.02.2025 17:55:23 | malé srdce
