Kyperské slunce

Brunátníš obzorem
v dálce tušenými příboji.
Liščími chodníčky ve skalách propletáš osudy těch,
co objevnými cestami
na plážích lásky, lemují pobřeží svých životů.

Letíš, po solných větrech do plachet všem lodím,
jenž tišinu skýtají v útrobách.
Tak jako přítel, co bezpečnou cestu vyhledá v mapách.

Vteřinou západu hnízdiště skýtáš pěnici, co na zem přilétá vyspat se v trnitých keřích.

Stejně tak, vložíš pevnost cest, pod bosé nohy těm, které nespálíš žárem prudkosti, pro jejich pokornou mysl.


Až čtyřhvězdí očí děvčátek
přiláká noční chlad,
tišící nepokoj divokých pobřeží nesčetných krás.

Přísahám jeskyním modlitbám.
V srdci mém nezhasneš,
vrátím se zas...