Anotace: Všimla sis, že když se ptáme, otazníky visí ve vzduchu jako ostnatý drát a čím víc toužíme po odpovědi, tím víc to bolí...
Musela jsem se
zdrcnout
schoulit
do malinkaté kuličky
zežloutlého papíru
zmačkat se až na kost
abstinovat štěstí
a bolet
až v duši
abych opět uvěřila
v laskavost slunečního svitu
v něco tak krásného
co je tu téměř odnepaměti
Musela jsem na chvíli
být tím zmuchlaným
Origami
osamělého Ega
a pak se rozpustit
na chvíli zašumět
ve sklenici
a zahnat
kocovinu vlastní duše
abych znovu uměla
otevřít okno
a nadechnout se
slunce
Proč
?
Všimla sis, že když se ptáme, otazníky visí ve vzduchu jako ostnatý drát
a čím víc toužíme po odpovědi, tím víc to bolí...