Hra o trůn

Snídám ještě rozespalá
tichá
přesto jasně pohlížím do Tvé duše
vnímám ten příměr
a mezi sousty přijímám
že tak, jak jsou v těle obsaženy všechny prvky země
i duše lidská
nese všechny její elementy


mísí se
a proplétají
dusí se
i rozdmýchávají
někdy je obdivujeme
jindy nás děsí

naše duše
obnažené nahé
vysvlečené z každého převleku domestikace
obdivujeme
děsíme se
a přesto k nám patří


vždy bude naší součásti
tak jako železo v krvi
vápník v kostech
možná i rtuť ve vlasech
nemusíme s ní bojovat
hroutit se
či se jí ve jménu jakékoli filozofie či náboženství zříkat

…

co když se všechna náboženství mílí
všechna filozofie jen zastírá
pravdu
hry o duši
o trůn
na který nakonec usedne


neboť není nic těžšího a zároveň snadnějšího
než svou duši
nalézt
přijmout
a milovat


stejně jako král
který ve jménu svého dědictví
dokáže milovat lid
starat se o něj
pečovat o rozkvět celé země


stejně jako muž
přivinuvší svou ženu
pozná ji
přikryje svým tělem
chrání ji
miluje


a už nikdy nedokáže přestat ...