Odejitá

Na stěnách vandalstvím poseté freskou noční černí s majestáty i monogramy autora. Přidáš si strachy, mlhy tvým dechem propůjčeny. Matní, veškerenstvo sděleními, jemnými prachy přikrýváš, ďábly balamutit a bít. Schystána na životy bližších v nocech utvořených prýští, obkročmo nasoukané neviditelně v šerosvitu stejně nepochopíš jak mít ráda, usneš. Raději mrákotami v nesmiřitelných očích nespoutaně odejdeš z průčelí holobytu kde vše už dávno přestalo plnit svou funkci, prostě odvel svou přítomnost, mne včetně zařaď v zapomenutích jako bych se tě ptal.