Světelná

Polib mne, jsem střeživší tvýho světa už dávno, žijeme v neskutečnosti tak mne polib. Kráčíš a přetváříš ve vzdálenosti mnohoslev naše ústraní kde mne políbíš a, nejsi tu už dávno. Překvapení někam odešla a sousloví už nehodlá se kvůli mě přetvářet. Tak kde jsi k omluvám prázdnosti. Hodláš mne svým odejitím setřít jak klamstvo vysokých číší jen do třetiny naplněné, tak tenkou stopkou argumentuješ z povzdálí. Ledová se tříštíš do tajemna seskupení které nehodlám chápat. Mrzneš v nedosažitelnostech. V těch chladech musím nechat plout vše ostatní jako pro sebe pohodlno, jako pohodlí jenž nehodlám ztratit, v němž se koupu napořád se vší chladností. Přesto se budu vydávat, hledat vhodné rty k naplnění své vážnosti jako strážce světla.