S vorem

Odplouváš vorem houžvemi semknutá proti své vůli. Nevyprostíš ani zlosti k západu valem větrem nesena umanutá. Raději roubík sám polknu loučením s břehy, s vzdálenostmi vzpomenutí. Ty kobercovým náletem počínají trávit sežehlá místa prázdnot před nedávnem poseta mladou s klíčky. Tak velká nestihla dojít v koření mateří doušky, pepře a soli jež mi vždy v slznatém moři zajdou. Aby sis vzala poslední komůrku z celé plástve od včelína zabydlenou něžnostmi, lépe tak ukončím miriádu otázek.