Úkol pro dva

Na mnou obarvené pečlivosti, na tebou opečovávané samotě vždy v kruzích. Mácháme údy v barvách nočním chladem obnažené, mácháme niternem do prostoru kde oblaka byla kotlem topeným v libovůli všech. Vždy před koncem pohasla souvětí hrstkou vyřčená, aby blábol ostatních překročil teploty. S opatrnostmi a zájmem v dílo přeměny, v pohasnutí okolních světů, jen dva temnoty sluje snadno překročí. Kandidáti nesmlouvaví, vyčerpáni. Jdou složit kaluže brloh zrcadlící, odnože nevzácných jevů chtivostmi nashromážděnými uškrtit a utnout lůna přeplněná, nepřekročitelnem se vrátit zpět do nejista, zdrávi.