Anotace: -
Štěkáš opuštěnou smečku
a pak nás mlčíš
(pod mou postelí, prý nechceš jíst)
dlužím ti celý svůj mizerný život
tyhle ruce
nohy
srdce
i plíce co vyndala jsem z kabátu
to než se udusily
tvou opravdovostí
mlčíš ticho přibité ke tmě
jako Kristus
napadne mě
čtu ji znovu a znovu, moc se mi líbí pro ten neomezený prostor pro fantazii, je tak nekonkrétní, že proniká až do DNA! Zase jeden tvůj skvost, paní Básnířko.
28.02.2018 18:42:23 | Laika
Děkuji. Vždycky, když čtu hezkou odezvu, tak mne dojme. A pak mám strach dát ven další. Říkám si, co jsem to zase napsala a mažu. U sebe nepoznám...
01.03.2018 08:00:14 | Philogyny1
Nádhera Svatko...
Nic nedlužíš...jsme tu z lásky, z lásky těch co se milovali...nic nedlužíš, ale rozhodla jsi se sloužit, pomoct a to je nejvíc!
27.02.2018 13:45:01 | Malá mořská víla
...to my navzájem, jsme tři a každou chvilku to vede někdo jiný... :)
27.02.2018 18:17:25 | Philogyny1
jen pro útěchu připomínám, že Kristus stejně tiše vstal třetího dne z hrobu....:-D ST***
27.02.2018 08:58:03 | Frr
miluju tvojí slabost, ty můj siláku
a tvojí pošetilost, ty můj chytráku
už neštěkej
27.02.2018 07:54:03 | Akyš
Někdy je mlčet hlasitější než hodně nahlas štěkat. Protože nemůžeš křiknout Přestaň!
27.02.2018 07:42:35 | Ragnell
Do ložnice nikoho nepustí, je tam sama, dala jsem jí do pelechu svůj svetr. Už jsem jí vyřídila mezinárodní průkaz, ale byla nemocná, je skoro bez srsti a navíc tu jsou koberce a koberečky. Byl by to její záchod, že, jako pleny. Nedopadlo by to, asi... :)
27.02.2018 08:53:06 | Philogyny1