PŘILEŤ, LÁSKO...

 

foto: anaterate

 

 

 

 

PŘILEŤ, LÁSKO

 

 

čekám tě lásko
až přiletíš

třeba na mráčku či na mlžném závoji
na lístku hnaném vánkem
nebo na chladné kapce rosy
a rozhlédneš se po kraji
kde asi je to srdce
které tolik trpí a bolí
bez lásky jsme jako bosí

 

přijď pro mě ve snu
provázeném spánkem
a přijď brzy
ne až budu už chodit o holi

 

nevím
přiletíš li z jihu či ze severu
z východu či ze západu
jen prosím přileť
jsem jak žíznivý
který prosí o chladnou vodu
aby schladil tu horkost v těle
když každý večer uléhám
sama do postele

 

klidně přijď už dnes
mám čerstvě povlečeno
a na stůl dala jsem květiny
teď umeju se a navoním
a nic si neobléknu
o to víc zahřeju naše peřiny

 

tuhle noc zůstala opět sama
a tak přesmutná
truchlila už od samého rána
nepřiletěla láska na mráčku či na oparu
na lístku hnaném vánkem a ani na chladné kapce rosy
jakoby lásce někdo postavil závoru
jako bránilo by lásce cosi

 

když zase začala se ptát proč a nač
rozdrnčel se domovní zvonek
řekla si v duchu: "co už můžu čekat od tohoto rána..."

otevřela dveře dokořán
položila vázu s květy fialek
a zůstala stát jako přikovaná

venku stál mladý chlapec v pošťácké uniformě

Řekl jen: "dobré ráno, paní Vratká"

Od té chvíle už jen on otvírat směl
její vrátka...

 

tentokrát přiletěla láska na poštovním kole...