DESATERO PRAOTCE ČECHA

DESATERO PRAOTCE ČECHA

(Upravený záznam sestřihu slavnostní reportáže z reality šou „Jó my se máme“ v PRÍMA NOVÁ TyVí)

 

Pod rotundou na Řípu

          v jejích starých základech

                      z tupláku se našly střepy

                                   s DNA – Praotec Čech

 

Archeolog doktor Smutný

         našel tamtéž starý vinyl

                      a na smrkovou jehlu přehrál

                                  co starý Čech národu slíbil

 

(Praskavý vinylový zvuk zachytil i mlaskání, vrzání a další šumy, které umožnily věrně rekonstruovat celý slavnostní projev i s jeho nonverbálním doprovodem.)

 

Nebudete jiné Bohy mít

                setřel z vousů pivní pěnu

Praotec Čech na hoře Říp

           když obracel se k lidu svému

 

Ledaže jiný Bůh vám slíbí

                lepší bydlo požitků dosti

zhoupl se kmet ve svém křesle

       Pak starý Bůh ať sám se postí!

 

Zbytečně neskloňujte Boží jméno

                   Čech Čechům kázal z desatera

V zájmu svých břich či plných spíží

                     však nešetřete ni úst ni pera

 

Sedmý den patří odpočinku

                      zívl si zplna starý muž

Však nebude-li vám to stačit

                 dřímejte klidně v týdnu už

 

Cti otce svého i svou matku

                   zamrkal děd šibalským očkem

Odepřou-li však kapesné ti

                 pak staň se klidně levobočkem

 

Až budeš pak mít svoje děti

                    dopřej jim vše nač vzpomenou si

Ať nevidí své prarodiče

                       jak v eldéence stesk je rdousí

 

Zabíjet druhé se taky nemá

                   vychutnával si dědek další lok

Tedy ne pro nic za nic

                Pro prachy však ať chcípne sok!

 

Nebudeš ani cizoložit

            Věrnost ať je vám místo pout

Děda Čech naslinil si kníra

             Jen blb dal by se přistihnout

 

Zachechtal se pak spokojeně

               když pomrkával – nebudeš krást

Co má však dělat chudák Čech

                   pro lepší auto, barák, chlast?

 

Tož pravím vám ani lhát se nemá

                   Praotec zlatý mok v své hrdlo lil

Kdo pro pravdu by ale hořel

                          shoří sám když si to zavinil

 

Dychtit snad po ženě bližního svého?

                       No to by mohl zas jen vůl

Když bližší je ti jeho žena

               už není bližním – z toho ses zul

 

A řehtal se jak pominutý

              Praotec – všech Čechů dárce DNA

Závidět hamtat že není svatý?

                     Kdo to kdy řekl? Snad ne já?!

 

Pak narazili další sudy

                a český národ jásal pěl

Na Čechy nikdo v světě nemá

       S tím naším dědkem přežijem!

 

K čemu jsou desky Desatera?

                  Dědicům zanechme lepší střepy

                                    a v genech skvělou výbavu

                    Jó Češi – toť národ bude lepý

                                         ten vykašle se na slávu

                                      Hlavně mít pivo a potravu

                                      A hrdost, čest či odvahu?

                          Co by z nich měl? Leda tak otravu.

 

Fuj! - odplivl si Praotec Čech, když se mu do pěny přimotala masařka a praštil s tuplákem o zem, zrovna na nahrávací gramofon. Však on to někdo slepí, zamumlal, než zmožen únavou padl a byl slavnostně odnesen do pietního stanu, předchůdce dnešní rotundy.

 

A tak se stalo, že doktor Smutný z archeologického ústavu může být dnes kromobyčejně veselý, protože učinil objev, který pro český národ má mnohem větší význam, než měly oba rukopisy – Královédvorský i Zelenohorský. JSME SVOJI! - zvolal blaženě, když se smrková jehlička zastavila v poslední drážce. A bravurně otevřel o hranu stolu správně orosenou desítku.

 

Samomila Důležitá - Tláchací, PRÍMA NOVÁ TyVí, Praha (chichichi, juch a mrk mrk)