Nahoře na střeše

Stála na chladném betoně,

stála a třásla se.

Noc tichá a jasná, jen zářičů utrpení.

Udělala další krok a pořád se třásla.

Jaké to je? Padat z výšky?

Zdála se být křehká a zraněná,

byla to jen chvilička.

Nadechla se zhluboka,

vzepjala křídla.

Tam nahoře, na střeše stál sám anděl.

Vzhlédl jsem ji a běžel za ní.

Zdál se to být sen,

jenom mžení.

Byla pryč a na znamení-

našel jsem bělostné pírko.