Anotace: .. ze sbírky Všehomíra
Hledím na noční oblohu
Není stejná
Jako ta, na kterou se dívali moji předkové
Hvězdy jsou vybledlé
To napadla je záře města
A kdysi dokonalá rozpětí noci
Mohou být ztracena
V našem moři umělého světla
A lidé to nevnímají
Nikdo se už nedívá na hvězdy
Husté, černé nebe
Vzpomíná v šepotu vzdáleného života
A krásné lucerny, plovoucí ve tmě
Strážci vesmíru
Sledují životní tance se smrtí
Pak se tiše vytratí
Žádné další příběhy v noci
Svět je příliš zaneprázdněn
Zalitý ve svém umělém osvětlení
Má spoustu práce
A žádný čas
Ztratit se aspoň na chvíli
V tom nádherném prostranství
Podívat se na naše tvůrce
Jiskry, které vytvářejí život
...já když hledím na hvězdy, tak nemám slov...jak jsem pohlcen...takže kriticky:máš to moc "rozvláčný"! :-)))) ale hezký.
31.01.2015 19:59:05 | bogen
...Kdo chce,najde si "svoji hvězdu" i ve světelném smogu.....září tam
pro každého navzdory.....Ji.
31.01.2015 17:45:52 | jitoush
nic není stejné, ani hvězdy
co bylo v dětství, jinak se jeví v dospělosti
maso, sušenky i kosti...
31.01.2015 15:35:02 | básněnka
Silný postřeh a hezky zpracovaný - pohled na noční hvězdné nebe bez světelného smogu otevírá perspektivy, které nám v životě tak často chybí... :-)
31.01.2015 11:59:38 | Amonasr