DUHY A JIZVY
DUHY A JIZVY
Anotace: @&@
DUHY A JIZVY
pohledem z okna
zachytil jsem duhu
spěchám k ní
roste si přímo pod našimi schody
klenutá
až kamsi za kopec
miliardy drobných korálků
mi mžikají před očima
chci do nich cvrnknout prsty
necítím nic
jen tichounké zvonění
spíš šelest rolniček hmyzích spřežení
mě odkudsi z hlubin času zdraví
na ukazováčku se mi třpytí drobný rubínek
chutná po krvi
přesto i nějak jinak
tady mi přece Venda svou kanadou
rozšklebil kdysi čelo u obočí
krev vsákla se do ledu
to je tedy ten poklad
z nějž má růst každá duha
má ztracená krev
jen jizvu si po ní nosím stále s sebou
kolik jizev už ve mně zarostlo
to nikdo nespočítá
proč by to taky dělal
je jedno kolik jich je
důležité je že jsou
jsme alba jizev
z některých rodí se duhy
ty největší rostou z těch nejhlubších
aby se po nich člověk jednou vyšplhal
nad všechny kopce světa
sjel po nich k duhovému moři
jako po skluzavce
která cestou všechny jizvy vyhladí
až na jedinou
v níž se sami proměníme
jako zářez
hluboký či mělký
dobře či špatně se hojící
v duších těch druhých
Praha, 17.3.2015
https://www.youtube.com/watch?v=dnkFZsfJIsM
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
....krásné básníku...jizvy a jizvičky,každý je máme,jako zářezy na pažbě
života.....uvědomuji si v této chvíli,že mnohé se zhojily,skoro
nejsou vidět...jen ta jedna se stále otvírá,zas a zas...musím najít
cestu,jak ji ošetřit tak,aby se už konečně zacelila a pořád se na
mě "nešklebila".....Až se opravdu zahojí,to bude úleva......Ji.
18.03.2015 21:04:19 | jitoush
Děkuji básnířko za Tvé procítěné zamyšlení, které těm veršům vdechuje život, víc si přát ani nemůžu. Některé jizvy se hojí hodně ztěžka, ale když je sami nerozdíráme, zahojí se nakonec každá. Tak Ti ze srdce přeju brzké nalezení takové metody, která té Tvé rozšklebené jizvě umožní co nejdokonalejší zacelení… :-)
19.03.2015 10:55:57 | Amonasr
Znepokojivá... dávám si v duchu do poměru jizvy utržené a jizvy, které jsem vyřízla (stále ještě řežu?) do živého já.
Hele, venku je tak hezky a já musím přemýšlet o takovýchle věcech! Ráda bych Ti napsala, abys příště složil něco rozvernějšího, ale vlastně Ti chci za tuhle báseň poděkovat.
18.03.2015 09:59:53 | Pamína
To je zajímavé, že ty jizvy tu jsou vnímány v tomto mém podání asi jako spíš cosi pouze smutného. Ale máme přece v duši jizvy i po těch, co už tu nejsou, způsobili nám je tím, že od nás odešli, a přitom jsou to jizvy krásné, které si dokonce sami tak nějak hýčkáme a hladíme je s láskou... Anebo si vezmi třeba jizvu Joffreye de Peyraca - nedělala z něj náhodou idol žen...? :-D
Ale to je jen taková poznámka na okraj. Úplně nejdůležitější pro mě je, že ten text někdo čte takto krásně vnímavě a promítne se v něm svými vlastními emocemi - kvůli tomu má smysl psát, děkuju :-)
18.03.2015 10:15:41 | Amonasr