stalo se teď někdy

Nad čím jsi přemýšlel,
než sis z hlavy sundal papírovou čepici
a zlomil meč o kolo kočárku?
Možná to nevíš, ale plakala jsem.
:
A tvoje včely taky, vím to.
:
Chtěla jsem zavolat,
ale řekli mi, že ses změnil.
A já měla strach,
jestli jsi to ještě ty.
S břitkým humorem,
co jsem nikdy pořádně nechápala, převracel jsi všechny moje loďky z kůry 
a pořád jsme se smáli.
Řikal jsi: "S tebou se cítím v bezpečí. "
Ty dny plavaly v medu včel.
A pak to třetí dítě, já a ty taky.
Byl květen a v nemocnici kvetly fialky, pamatuješ?
To tvoje bylo nemocné.
A spojení se přerušilo.
:
:
:
Čas pil ústy mateřského mléka,
ten čas tě znetvořil.
Táhl jsi břemeno těžší než smrt.
A pak, odešel jsi druhými dveřmi
a schoval se v té jedné vteřině,
co odbíjí půlnoc.
A ani ses nerozloučil.
A možná, možná, jsem přece jen měla zavolat, slyšíš???