Anotace: ...
Pozoruji malého kluka jak klečí a klátí se zepředu do zadu, pozoruje vlak, který jezdí už dvacet minut pořád dokola
Nevnímá, dívá se
Udivuje mi, jak dlouho to vydrží
dopředu, dozadu
stejný pohled
stejná rychlost
stejná trasa
Tuhle činnost dělá od samého počátku, co jsme se poznali
ze začátku s maminkou
dnes jsme sami, už poněkolikáté
On pozoruje vlak jezdící pořád do kola
Já pozoruji v tichosti jeho
Zvláštní chvíle
když se přiblížím
křičí
tak, že mám pocit, že ohluchnu
Jdu
a vypnu tlačítko, co umožňuje vlaku pohyb
Viktor se kývá dopředu a dozadu
Vlak stojí
Já čekám
křik
nepřichází
Muvím, vlak nejezdí, je unavený Viktore
mám tu ale obrázky vláčků
podívej
Viktor sedí, klátí se zepředu do zadu a nevěnuje mi jediný pohled
Nepřiližuji se
vím že by křičel a já mám ráda svoje uši
po chvilce, dlouhé chvilce se podívá
ne na mě, ale směrem ke mně
Jásám
chválím ho
směju se
a
čekám
Dlouho
...
Jednoho dne přijde a přiblíží se ke mně natolik blízko, že ho vidím rozmazaně
přesedá ke mně a klátí se zepředu do zadu
Přiblížím se k němu
pohadím ho po zádecha ptám se
postavíme koleje?
Jo
a staví koleje, sám
Chceš pomoct?
Jo
Postavíme koleje, ale nepouštíme vlak, chci, aby byl chvilku se mnou
ne ve světě jezdícího vlaku
Čeká
i já čekám
Zvedne se a jde ke mně
podívá se
a skočí mi do náruče
...
Objímám ho a on se směje
hlasitě
a maminka pláče
....
V tu chvíli mi dochází
že zázraky se dějí
že někdo potřebuje víc a někdo méně času
pro hru na schovávanou
pro to
ukázat se
pro to
obejmout
...
Někdy máme pocit, že nám vlak ujíždí
a možná stačí jen vypnout spínač
Nevím proč
Jen vím,
že to stojí za to
Štěstí je volba,
utrpení zrovna tak
ano, někdo potřebuje méně času ... někdo více ... a jiný má svůj šťastný svět ... i bez našich rušivých představ ... úsměv.z
15.12.2018 23:54:51 | zdenka
...jsi úžasná
a
ten způsob
jakým jsi to popsala
taky
P.
:-)
11.12.2018 18:00:40 | piťura
po dlouhém čekání vylezl s ú-krytu...
dejme šanci laskavosti...změnit svět
Díky a přeji v novém dobrý let!
06.12.2018 19:34:43 | Danger
.....máš v sobě něco opravdového....tu podstatu,která je pravdivá,
na nic si nehraje.......ti potřební to prostě vycítí.....důvěra
je nenahraditelná...buď je anebo ne.....a nebojíš se.....tak
je tam prostor pro setkání,to vnitřní....umíš jej přirozeně vytvořit,
zutulnit...to místo pro setkání...proto ani ten,ke kterému Ty sama přicházíš,
se nebojí...........Ji./úsměv/
05.12.2018 22:28:23 | jitoush
děkuju, diagnoza je jasná, jen vím, že čas, čas je přítel a taky vím, co si mohu dovolit... :) je to proces, proces důvěry, proces spousty malých věcí k tomu říct, nekřič... a oni přestanou... nejsem rodič a na mě sice totéž zkouší, ale ví, že zbytečně :-))) miluju je... ty prcky... úplně stejně, jako ty moje dědoušky a babičky... asi jsem si tuhle cestu někdy před narozením vybrala...
05.12.2018 22:35:54 | zelená víla
....ano,máš to štěstí,že víš,kde je Tvé místo,to správné místo,které
je smysluplné a obohacující pro Tebe a pro jiné...to je dar,není
to samozřejmost.....každý to v sobě má,to poznání,jen se k tomu za celý život nedopracuje........jednou to nastane....Ji./úsměv/
05.12.2018 22:45:34 | jitoush
...proto si vždy pro sebe říkám,jak je důležité,abychom my rodiče
ale i škola uměli vytvořit podmínky pro sebepoznání a sebeobjevování
tím,že rozvíjíme individualitu,ale i vedeme ke spolupráci,kde se
nastavují zrcadla,abychom umožnili "odkrývání" vrstev sebe sama,ale i světa,ta vnitřní i vnější orientace,respekt...to vše usnadní naleznutí
vlastní,nezaměnitelné cesty.....není to jednoduché,ale pak se cítíme
lépe,jsme tam,kde máme být a lépe odoláváme momentální nepřízni
a těžkosti se lépe překonávají......Ji.
05.12.2018 22:53:51 | jitoush
určitě... vím, že ve výchově své vlastní dcery jsem udělala tolik chyb, že to snad ani není možný... :).. přesto je dokonalá, jak má být... jsem tvrdá, nekompromisní u ní a tak má dojem, že ji mám málo ráda, což je nesmysl, miluju ji neskutečně a mazlím ji, ale také mám věci, přes které vlak nejede :-)) ... když jsem si dala přestávku v práci díky situaci neblahé, byla jsem dlouho doma, zvažovala jsem cokoli,byla sama se sebou a hledala směr, cestu, možnosti... vrátila jsem se stejně sem... nemocné jsem změnila na nemocné alzheimerovou nemocí... děti zůstaly, jen jinde... jsem vděčná, za svoje rozhodnutí... zůstat u toho... nedávno jsem se do svého bývalého pracoviště vrátila z osobních důvodů... návštěva nemocné... sestřičky mě vítaly se slovy a kdy dorazíte, sakra, proč sem nechodíte? my potřebujeme, máme pro vás toho a toho... usmála jsem se a říkám,přes rok tu již nepracuji , je tu za mě náhrada... není, škoda... potěšilo mě, že mě poznaly za takovou dobu, ale mrzí mě to, že není nikdo, kdo by to dělal, slíbili to, prý bude lepší... nemohu se vrátit, jsem jinde, ale mrzí to... mrzí...
05.12.2018 23:06:49 | zelená víla
kdysi jsem chtěla být právník... chtěla jsem obhajovat ty, kterým bylo ublíženo, byla jsem beran... šla za tím...
jednoho dne jsem změnila názor, jen pro to, že jsem se stala dobrovolníkem v nemocnici... viděla jsem jiný svět... a měla pocit, že ho změním... nezměnila jsem nic, ale dokázala jsem tam pracovat, na onkologii, vybrali mě, chtěla jsem tam, díky tátovi, co tam byl, chtěla jsem pochopit a tak moje cesta byla jasná... nepochopila jsem nic, ale šla jsem si za tím, chtěla jsem u toho všeho být... a tak to mám :-))) nevím jak bych milovala právničinu, ale tohle, co dělám, miluju...
05.12.2018 22:52:23 | zelená víla
...je poznat,že to miluješ,že do toho dáváš část svého srdce.....
a vše se stalo tak,jak mělo,někdy potkáme člověka,který tím svým vstupem na scénu změní vše,jindy stačí jediná věta,událost,seznámení,akce
nebo cokoliv a jsme tam,kde jsme.....řetězení.......někdy jsou to
nepřehlédnutelné věci,jindy jemná naznačení....vše je proces...jen zachytit to,co je pro nás......celý život je "škola" a nic není náhoda..
.....Vílko,je skvělé,že jsi se našla a zapisuj svým způsobem,jak to
děláš ,další příběhy života.....už jsem Ti to prve psala....máš co říci,ráda to čtu......a možná někoho inspiruješ k "akci".......Ji./úsměv/
05.12.2018 23:00:53 | jitoush