Kouzlo naleznutého...

Sedím na židli, sukně mi volně leží mezi stehny

směju se až mi tečou slzy

házím rukama a pohazuju hlavou

 

usmíváš se a pozoruješ mě

občas ke mně natáhneš ruku, ale nedotkneš se mě

 

...

 

Poznala jsem ji před rokem

je jemná, skoro průhledná

mluví potichu a nežně mi tiskne dlaň

její dlouhé šedé vlasy jí padají z ramen

Ruku v ruce jsme se procházely a povídaly si

Připomíná mi motýla, ne barevností

něčím uvnitř, co je nezaměnitelné

 

...

 

Utichám a dívám se ti do očí

vzácná chvíle

mlčíme

doléváš mi víno a já přemýšlím, co v něm utápíš nebo učíš plavat

Je mi dobře

jsem ve známém

nemusím nic 

přesto pohladím psy ležící u nohou

 

...

 

Jakoby se rozplývala, už nechodí a její stisk je čím dál jemnější

hlas tišší

v duchu už ze zásady nekřičím a duši mi hladí čas prožitého

vypínám zbytečná přání o věčnosti

jsem ve známém 

nemusím nic

přesto ji pohladím po tváři

 

...

 

Nepadám k zemi, ale přesto cítím jako bych se řítila vysokou rychlostí z nějakého čarovného stromu. Nic mi nebolí, nemám žádná zranění, hodiny tikají, moje dlaň je prázdná a srdce plné. 

 

Je to ohromná příležitost...

Co? 

Být, prožívat, cítit, růst, měnit se...

Je tak snadné investovat se do věcí,

která neobnáší žádná rizika...

 

... ale pak také můžeme s ostatními sdílet kouzlo naleznutého...