Někdy jsi celý ztrápený
pohltily tě strachy dní
však není proč se obávat
vše je tak jak má se stát
I kdyby jenom na chvíli
tvé oči dovnitř nahlédly
v tichu bys vnímal klid
který ví jak krásně žít
Odhrň ten závoj iluzí
zas uvidíš slunka svit
Věřit a přát... Když Tvé verše čtu, tak si to s jejich kvalitou i úmyslem naplnila. Iluze je opravdu závoj mlhy a smogu. I upřímné verše je výdechem můžou rozehnat. Líbí se mi
25.06.2019 17:44:58 | šerý
Děkuji za nahlédnutí a musím potvrdit, že většinou pomohou vidět věci trochu z nadhledu, na což slova většinou nestačí (nebo nás protějšek tak nevnímá :-) )
25.06.2019 19:58:40 | vlnka
Kráááásne :)
25.06.2019 13:59:24 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Obsahově básnička je tak nějak známá v tvé filozofické linii, formálně z hlediska těch vět se mi líbí, čím víc je řeč takto napřímená, tím lépe. Ona velká poezie (když člověk čte třeba Nezvala) také bývá překvapivě málo obrazná takřka strohá, ale přesná. Když básník má co říct a vyjádří se přesně, tak už víc není třeba. Ty individuální dopady na čtenáře a obohacení probíhají automaticky (jak se tady rádo alibisticky říká: každý si vezme něco)
25.06.2019 11:56:55 | Karel Koryntka