Po okně stékají kapky deště,
fialky vlají mi ve vlasech.
A tak ptám se - Co ještě?
Mám zemřít, snít, dál žít?
Dej mi poslední šanci, říkáš?
Jsem vše, co máš, říkáš?
Ne, nevěřím ti ani slovo. Lháři.
Jediné, co ti je dobré, je mé tělo.
Jsem tvá loutka, tak mě už konečně znič a pošli do prázdnoty.
Prosím?
Mně to příjde jako zklamání. Zároveń nebezpečí v někom/něčem, co ubíjí a není důvěryhodný.Domnívám se, že je o mámení.Neb je to výstižný obraz nepochopení.
13.01.2020 23:37:44 | Krahujec
Zajímavé. Pod běžným obsahem, který patrně napadne každého, je možno přetypovat osoby (a tím i smysl) do jiného, značně třaskavého významu. Poslední slovo "prosím?" je dokonalou maličkou jedovatou roznětkou u velké nálože. Líbí. Pokud někdo objeví ještě další, třetí hladinu, bude frajer.
01.08.2019 17:18:56 | Al.hexth
Poslední otazník asi škrtnout neb dělá dojem že někdo neslyší. Básnička je snad míněná opravdově, ale používá obehrané motivy a důvody, které ženy vůči mužům často uvádějí (často u toho pijou kafe a klábosí s přítelkyněmi). Proto hrdinka nemá přesvědčivost.
31.07.2019 08:14:04 | Karel Koryntka