v končinách živočišného křepčení...

poklimbával jsem
v příjemně vyhřátém kupé
jako metalista
na výroční soutěži v mazurce
až do konečné…

vystoupil jsem
s podvečerem
u malé staniční boudy ,,Na Konečné,,
jen tak prostě označené…

malíř soumrak rozlil barvy
do růžové
což je vlastně červená
když si sundá boty
a rozpustí kadeře
a hora v cukrové vatě
se podobá Godzille
vyšňořené na maturitní stužkování

tady se nemusím bát nákazy
sama země je totiž tropickou nemocí
které se jen tak člověk nezbaví

kdesi v hlavě jsem naladil rádio Eden
a vše ožívá

země mne vlhce objímá
vibruje hlasivkami
duní kopyty
a v uších rezonuje vytí

tam se hodinky rozpadají
smrt je čestná
a rovnost je původní

lekníny voní levandulí
žirafí krky se vlní
jako gumové pásky
sloní rodinka bezstarostně drtí
myriády kapek rosy
nebe je syčící letlampa
stromy rostou vzhůru nohama
a s tak dlouhými ostny
co by dokázaly proklát srdce úředníka
bizoni s krhavýma očima hrabou v zemi
a výhrůžně frkají
úsečné věty z Hemingwaye

některá zvířata vypadají
jako zlý sen žida
co se spustil
a poprvé kousl do šunky
řeky nesou slzy dávných ras
i krokodýly placené za tajné operace
a hroši na vás halekají
něčím mezi rozladěným fagotem
a řehotem šíleného Římana
a zvou k audienci u říčního boha

zmocní se mě extáze
začínám vydávat zvuky
předané od Tarzana
s jásotem člověka
co se přelévá sem a tam
přes hranici
co dělí od zvířete

tady nenarazím
na zbytečné násilí hamižnost
není tu politika náboženství móda
reklamní bludy ani výprodeje

ta země
je východiskem z minulosti
bez zájmu o přísliby budoucnosti
je tady a teď

skutečný svět