planí...

na svahu smíšeného lesa
šustí listí pod nohama
tady se každý
ať má krok sebelehčí
okamžitě prozradí

zrovna teď jde někdo těžkopádný
a nejsem to já
klouže klopýtá a sjíždí

ten pocit zvědavosti
z nevyhnutelného setkání
je skoro nesdělitelný

kdo je tam?
vyzývám neznámého
se zatajeným dechem

slezl po čtyřech
tlapy rozkročené
zůstal nehybně stát
podoben obrostlé hroudě
žlutohnědým mechem

huňatá morda
a uši pampelišky
se třpytivým proužkem

pohlédli jsme si do očí
odfrkl si a odkráčel
kdo ví
možná si pomyslel
radši mám šťavnatá jablka
tak co bych dělal s člověkem

víte že si medvědi vysazují jabloňové sady?
ale neptejte se mě jak
v jednom z nich jsem se položil
nade mnou visí spleť větví a hvězdy
celou oblohu zaplnil
sotva postižitelný zvuk
něžně větrné tesklivosti

je zvláštní jaký je cit ve své nevinnosti

když jej zaleje proud rozkoše
a potom odplyne
je jeho první myšlenkou utéct
a odnést si nemluvnou přemíru slasti do samoty

snad mu rozumím
chroupu pláňata
a naslouchám vesmíru

tak jako les nikam nespěchá
vše se v něm odehrává pomalu
všechno je nehybné tam
kde je ve skutečnosti
všechno v pohybu