Deštivé světlo západu

Ulehame s myriadou bytosti pod krovy nescislne tváře Transcendentalniho pokoje Mysli,
zářivost je nezmerna, nesmírná, bezrozmerna
jako roj-masa fantomu efemerniho rojení z nekonečného vlaku myšlenek,

Prastará; pradávna, bez počátku a konce;
kvintesencialni archo prerodu,
predivo jediné lidské bytosti ve všech;
konejsivy polotekuty polštáři ze světla,
destiva prekoncepce všech forem svobody,
more za pramici veškeré masy čtvereční materie,

Odpusť, lunato lumenu chaosu existence,
staviteli nekonečného hvězdného prstence,
rozpinajiciho deseti směry a třinácti řády,
do nesmirneho klubka mateřských propojeni,
až do zarodecne perinatalni periskuly Života,

Vjeme, organická formo starší než tento vesmír,
imaterialni nehmotnosti bílého popele moudrého zlata může,
živoucí artefakte hořící myšlenky z parafinu a ovinene soli řas,
personifikovane šílenství doby šílí,

Maso, zhmotnena na lunarnim mlýnku velkého kola myšlenek,
v dutince dechu zpomaleneho časem zářivějšího vykoupení,
ve stribrnem okraji jasnejsich západu poezie,
v tunich ryzejsich krystalu světla vody,

Svobodo poezie v říši tekoucích divů,
Divotvorne vlastnosti čarodějů slunci,
sladkovodní tvore jenž tvorich tento počátek,
na Velke lodici celku v bezpocatkovosti,
na pramici galaktického listecku neposkvrnene bezpodminecne Lásky,

Ocistce smyslu očištěné,
zarivoskvouci,
nekonečné.