Listopadání Smířeného světla
Listopadání Smířeného světla
Anotace: ....Spočinuli,Země je přijala půdou a jejich Světlo zpodsněží v předjaří vyklíčí....6.11.....slyšení onoho dne....věnováno Tomu ve skrytosti s poděkováním..../úsměv/
Cídilo je Světlo
jak smířeně sesychalo v umlkajících korunách
jak tlumeně doznívalo a
pokojně sklouzávalo po měkké linii krajiny
po kmenech ke kořenům a dál do soustředění.
Tak jej cele přijímali v holém volání
naplňovali se jím a prosvětleni
pomalu ulehali do neslyšného vdechování
posledního Slunce před prvním návratem
přitisknuti ke konejšivé blízkosti
ke klidu dvojdechu a
zavinuti hladivým vyzařováním
v hojivém Tichu tich
v utichání rozezpívaného
obnaženém a přece skrytém.
Jakoby se v posvátnosti zastavilo a
pozvolna proměňovalo.
Zavřeli oči a ukolébáni
pohupováním zemitými dlaněmi
vzájemností přítomného soubytí
ztratili se aby se odevzdali plynutí
sestoupili,aby mohli opět vystoupat a
vycíděni zasvítit ve spojení
hřejivým svítáním v syrovině Času.
Komentáře (21)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Pomalu odevzdal se s padajícím listím
a ubývajícím světlem..schovalo paprsky a už vím kde jsi si našla inspiraci. **
:)
Moc se mi líbí Jituško *
13.12.2022 21:47:12 | jenommarie
Jo,jo, krásný je podzim a známá místa v tichu, kdy "dlaň" ještě nevychladla. Tam v rozvinutých přístavech dozrávají lodičky a spouští se do tlícího moře. Pak Oni nabírají tu tichou energii v pulzující okamžiku souznění.
Rozvlnila si se hezky :-)
12.12.2022 21:30:51 | Danger
....Ano...ano....rozvlnila/úsměv/....a Tvůj koment je jako další poezie.....Ji.
13.12.2022 08:59:45 | jitoush
Pokaždé u tvých textů mi jitoushko napadá, že máš úžasný dar bohatosti slova, jednak od samotného slovního základu vystavět nekonečnou plejádu rodiny slov příbuzných, a jednak těch synonym, která dokážeš brilantně jakoby "sypat z rukávu". Ve spojení s tvým okem detailu ve všem živém je to doslova symfonie. Máš můj obdiv. A nejvíc, hojivé Ticho tich **
09.12.2022 09:49:33 | Vivien
...Ono opravdu hojilo.....to až v posledních letech jsem k mateřštině tak nějak po svém přilnula a "vidím"ten jazyk jaksi jinýma očima,tak nějak z hloubi.....zálibně se dívám na český jazyk,jsou v něm mnohá zákoutí, a tak jsem povděčna,že občas Múzák líbne a ono se to začne odvíjet...pociťování ze života se skrze fantazii jaksi "propasírují" a vznikne možná něco k chuti.......tak když i někomu jinému zachutná,když okusí,tak tomu jsem ráda,to se to ve mně radostí třepotá.....jak jednou řekla jedna dobrá duše....."Tvoř a hoř"......Ji./úsměv/
09.12.2022 21:45:44 | jitoush
Astrofie poezie, jak vyšitá. Kompaktním sevření znemožňující nadech. Víš nevíš, mám z dílka radost a pěkného počtení* Si říkám. Jak tu Přírodu máš Jitko, do detailu vypozorovanou! Zcela vyčerpávající pohled i na lístečky a jejich osud. I zde jsem si našel poetické třpytky: Pomalu uléhali do neslyšného vdechování / posledního Slunce před prvním návratem... Nebo: Zavřeli oči a ukolébáni / pohupováním zemitými dlaněmi / vzájemného soubytí... Ach jazyku, jsi tak jemný a ohebný. Jazyku tančíš jak baletka a v posledních dvou verších v kouzelném závěru.
Ta tvá zasněná lehkost a znalost protředí, to je velký tvůrčí kapitál Jituško*
Pěkně jsem se prošel. Osudů lístí a světla si užil, až prostoupen "hřejivým svítáním v syrovině Času" *
09.12.2022 01:11:57 | šerý
....Ono to bylo jinak živé,ono to byli oni a vše kolem bylo kouzelné.....děkuji za to Tvé. ....Ji./úsměv/
09.12.2022 05:49:50 | jitoush