Cesta II

Od oblohy se bezhlesně odštípl střípek modra a trefil louži přímo do srdce
Áááách, vzdychla si při vzpomínce na svůj původ
Kolik asi takových skrývá se mezi námi, tajných poslů, kteří ve snaze splynout s okolím, zapomněli na to, že jsou kousky nebe?
Každý má, co chce, zahuhlal mech, ústa plná jehličí
Podívejte se, to že vy jste spokojený se svým postavením, ještě neznamená, že můžete mluvit za všechny. Já třeba mám pocit, že sem nepatřím, pištivě pronesl afektovaný obal od tatranky, který sem před zimou přišel s houbařem
Cesta dál ležela ostatním v cestě, mlčela, a myslela na svůj konec