Cesta IV

Vzduch se chvěl jako drahý psíček a na pasece se zastavil čas
Trrrrrrrr ozvalo se rychlé staccato úderů, to jak datel začal hledat něco k snědku
Nedělejte hluk, nejste tady sám, vykřikla popuzeně ostřice se značně prořídlou kšticí. Copak nevíte, že v neděli je zakázáno pracovat?
Správně, dobře jste mu to řekla, přidala se zelená ještěrka, vyhřívající se na plochém kameni. Každý myslí, že mu to tady patří, přitom většinu času stejně lítá kdovíkde.
Ale dámy, zaduněl hlubokým hlasem pařez, porostlý malými houbičkami, copak myslíte, že vás někdo poslouchá?
Neposlouchal nikdo. Slunce svítilo a lhostejné pavučinky odrážely složitost světa do tiché paseky
Cesta se protáhla, až jí kůže popraskala do drobných puklinek. Další takový den už nepřežiju, pomyslela si v duchu...