Filosofie

Ověšená šupinami s rybím zápachem -
zapékaje se do dřevěné lavice
předešlými zadky semestrálních intelektuálů
zimami
podzimy
jary
provrtěnými a propocenými,
- jsem sotva naladěna na tvou filosofickou vlnu,
kterou sjíždíš na prkně univerzitní slávy.

Konečky prstů směřujíce proti sobě
budíce dojem spícího dráčka uvnitř v tobě
ustrnuly ti pod srdcem zkrvavělým knihovním prachem,
ustrnuly pod tíhou tvé akcelerované mluvy,
jen drápky zůstaly zasuté
čekající na závěr semestrálního pídění po pravdě,
co skrývá se za mraky.

Ze dvou uzlíčků ve vlasech -
usazených v místech čertích růžků
zaklesnutých do mučících skřipců
- se na temeni korunního vědomí a nevědomí
ze spony zdobené doktorským vláknem
spouští husté kroužky nazrzlých kurdlinek zrezivělé prolhanosti.

V tvých gestech vzdáváš se myšlenkám mrtvých filosofů a
miluješ se s nimi v letargické extázi
trčící za katedrou
jako špatně zapíchnutý prapor v golfové dírce.

S každým cuknutím hlavy k levému rameni
prstencový ohonek
opečovávaný šamponem z diplomových bylin
nevrle poskočí pod náporem tvého rozvášněného monologu.

Chrlíš na mě průhledné kroupy
zkalené sangvinickou krví a
sama hledáš význam v bezvýznamném.

Tvá vybledlá blůzka skromně zastřela
liškovsky prohnanou vědomost,
jež je vpálena v tvých irsky zbarvených očích a
směle objímá kontury,
jež zplodily potomka
který se v další krup mění a
padá na mě společně s ostatními
jako ledová sprcha nevítaných žvástů.