V létě prahnu jak se sluší

Bolest
kompenzoval jsem jídlem

jeho nezkrotnou konzumací

A nyní obaly z dietních párků
kabanosu
se na mé kuchyňské lince
nebezpečně vrší

Propadám skepsi
i depresi
už mě sotva co potěší

ZA OKNY BEZ USTÁNÍ PRŠÍ


Hodně jsem četl
soustavně sytil duši

Nyní bych rád potěchu těla
uvolnil napětí ze slabin

tak jak se patří a sluší

škoda jen toho

ZA OKNY BEZ USTÁNÍ PRŠÍ

Zkušenosti lidstva sdělují
lidé jsou schopni a také milují
bez rozdílu věku i vah

Otcové od rodin
s nepřítomnými pohledy do hodin
chtějí před podzimem života
pomyslet i na své potěšení

A co je na tom zlého?

Proč neustále sloužit
posluhovat jiným
úředně ostatním
dopřávat blaho?

Proto vyvolí podsaditý muž dívku
píše pro ni poezii
dá jí nejednu vonnou snítku

Ta se nad ním slituje
muž v loži komíhá ohanbím
je v transu
z toho že se ještě
(aniž by tušil)
vzruší

Co na tom že

ZA OKNY BEZ USTÁNÍ PRŠÍ

Když usedlí muži zahoří
k tělům
spontánnímu smíchu
bezstarostnosti dívek
bývají k výtkám okolí slepí ba i hluší

Náhle svět zkrásní
barvy jsou sytější
všímají si máchání křídel
nedbají velkých porcí jídel
pro lásku hladoví

ZA OKNY BEZ USTÁNÍ PRŠÍ

Ach dámy
když už smrt sahá po hrdle
stojí za to prosadit si svou
nevzdat se
hledat lásku
kdekoli houpy hou
jen aby byla opětována

Ne nechci aby mé srdce bylo pomníkem
který nepřízeň osudu kruší
ke všemu ještě
bráním se tomu o to víc že

ZA OKNY BEZ USTÁNÍ PRŠÍ

Hodlám být básníkem
milovat mladou Venuši
ztékati vrcholky
poznávat palouky
křičet štěstím na návrší
přestože

ZA OKNY BEZ USTÁNÍ PRŠÍ

Ó Bože

Vězte tedy
mám velké srdce
modrookou duši

a půjdu-li s dívkou za dlani
v letním vánku

třeba se štěstím pominu

Nehodlám se skrývat
za kmeny stromů
ani naše vášnivé líbání

a kdoví


Pominu rozhodně čas
podnebí nad hlavou
přijde mi nicotné

že BEZ USTÁNÍ PRŠÍ