A tak zpívám motýlům

A tak zpívám motýlům.
Je snadné zpívat tvorům, kteří nerozumí. Oni si jenom létají, zranitelní, plaší a neskonale křehoučcí, při té své bezstarostně vznešené, do očí bijící smrtelnosti.
Vyhlížejí šťastně, navzdory svojí krátkověkosti. Skoro, jako by jim právě ta mohla být tím největším klíčem ke štěstí… jako by nesmrtelnost bohů byla naopak tou nejzvrácenější zhoubnou chorobou.
Oni si okolo mě tančí, zatímco já tu mám odolávat vlastním bolestem… a tak si jim k tomu tiše zpívám, píseň o tíhách veškerého světa.
Jak krásně nevědomí, a šťastní, jsou motýli.
Ve své obyčejnosti si pravděpodobně ani nevšimnou… a můj zpěv pláče, skrze vítr, dál.