Anotace: ...
V aktovce
nakousnuté jablko v kovovém těle,
taktovce
vlastního života,
se den ode dne vzdaluji,
nechávám se unášet
teplým větrem letních dní,
listy rozevlátými kalendáře.
Začínám sám sebe nesnášet,
za to, jak lehce přijímám mysl tmáře.
Kolemjdoucí zří na mé schráně,
brašnu, opasek, obuv vyvedenou v kůži
vězte však
toť zdánlivé je,
jde o navoněnou bídu…
To zříte na povrchu manšestr
však nitro mám jen z tvídu…
Básník jako vyšitý... :)
09.07.2016 21:42:48 | maryshka
Sebezpytná, ovšem s kudlankovsky nostalgickou noblesou - má úžasnou atmosféru :-) ST
25.06.2016 12:19:52 | Amonasr
hohó, ta je skvělá, vnímám tu noblesu skromnosti (mám radši tvíd než manšestr, jako vážně:)) ... nakousnuté jablko v kovovém těle - lahůdka:)))*
25.06.2016 11:59:42 | Ragnell
Jsi velmi milá Rag
tak tedy projednou
mohu být i mág...
Měj se poeticky :)
25.06.2016 12:08:00 | kudlankaW