Nad poklicí aerosolů

Sosny

pole uložená k odpočinku

rodinný dům Šumperák

 

styl mého psaní 

je prý jen málo vznosný

 

chalupy sedláků

s dvory

potažené k nepoznání brizolitem

kdeže je vápenný úběl

 

každý režim

přetírá ten předchozí svým nátěrem

 

Výkyvy nálad 

tu protivnou

vyvažuji tou ze spektra přehnané úcty

snad z nedostatku sebevědomí

 

míjíme nimrodí rozhlednu

vysoko na kopcích

pahorcích

ve dvorcích

traktory Zetor

vyrobené dávno před sametem

Nyní jsou dekády po expiraci

 

jak vidno stále zvládnou práci

na kousku úhoru

na gruntě

co patřil předkům

náleží stále k rodu

co modlí se k Bohu

v zemi ateistické

 

 

Kloužeme po hřebenech

mýlit se nenech

 

den za dnem zvládám

jen s největší námahou

 

smět tak povýšit 

alespoň v nadmořské výšce

už bylo potřeba

smutek se snadno nevstřebá

 

bariéra kouřma

inverze

 

teď ale na polích 

čistoskvoucí bílo

rány vyhojené

jakoby krátce přebolí

 

projít si mohu

mikro katarzí

 

vymezit se od špíny měst

Jenomže

i z těch pitoreskních domečků

úzkými hrdly láhve

ó Bože

Jáhve

zakrslými komíny

 

čmoud

 

vsázka

PET lahví

a šlamu

 

sešli prosím Hospodine manu

jara

a slunce

 

Autobus opouští vesnici

kroužíme nad rovinami

hrneme se z Oderských vrchů

jsem hlásnou troubou

dopřej mi sluchu

 

V uších mi zní

pořád dokola

hlas Filipa Topola

"občas se osprchuju a zatopím v kamnech chce se mi spát"

 

U vesnické školy dělají děti to 

co jsem léta ve městě neviděl

 

koulují

dívky chlapce

pak laškují ještě na palubě autobusu

pomrkávají

dívky v leginách

 

ach

Jak šťastné

zdá se být vesnické dětství