ODPUSŤ
ODPUSŤ
Anotace: Vím, komu to bylo určeno, ale už nevím, zda bylo i předáno, spíš asi ne. Přáteli jsme ale dosud. Možná zrovna pro ten spásný šuplík, ve kterém to skončilo... ;-)
Sbírka: Retro ze šuplíku II.
ODPUSŤ
Mám začít otázkou?
Či velkým otazníkem?
Vždyť na tom nesejde
vše, co končí a začíná,
je ohraničeno velkými otazníky.
Vše má svůj počátek i konec
a každý konec je opět počátkem /nebo opačně?/
Jednoduché je vlastně složité
a složité může být tak jednoduché!
Prostor má spoustu úhlů
a z každého z nich je pohled na to či ono jiný.
Stejné je samo o sobě vždy jiné
a jiné je v lecčems stejné.
Pravda se může zdát lží
a lež zase pravdou.
Je to důležité?
Člověk je spokojen!
A bolestí pak křiví ústa,
pozná-li, že dvě strany rovnice života
se opravdu musí rovnat.
Vyber si!
Je to pravda nebo lež?
Ale rychle! Život je krátký,
Země se otáčí s krutou pravidelností
a nejdůležitější okamžik
je jen prchavá vteřina.
Ale nač blouznit.
Já chtěl jen říci, zašeptat
anebo možná vykřiknout /kdoví?/,
že člověk je malý a přesto velký, obrovský,
ohromně významný a přitom pomíjivě nicotný.
Myslící hmota, mozek – nebo elektronky?
To není člověk.
Snad jen jeho část.
Člověk je cit – láska, přátelství,
nenávist a lhostejnost.
Každý chce být člověkem
a každý jím je -
ať už miluje či nenávidí,
ať má rád nebo si nevšímá.
Láska není odpověď na otázku -
chci či nechci.
Láska je výkřičník
a nenávist jeho druhá strana,
musím – nemohu.
Prchavý paprsek a vůně nebo sen.
Hledáš a nenalézáš.
ONA tě musí vyhledat.
Nebo nemusí...
Jak krásná je láska, když má oba póly.
A jak tragická, když se v jednom zmýlí.
Ano, tragická krása.
Co převáží před zánikem?
* * *
Věčné dilema – více či méně?
Láska nebo přátelství?
Muž a žena nebo člověk a... člověk?
Já vím, logika nepostihne,
co se slovy vyjádřit nedá.
Je to lež nebo pokus o únik?
Nevím.
Odpusť mi.
Já vsadil na člověka a byl jsem málo prozíravý.
Však mému mládí nepřísluší moudrost.
A drobty, které sbírám,
jsou často vykoupeny mou vlastní bolestí.
A kdyby jen vlastní.
Odpusť...
Praha, 1977 (?)
Komentáře (24)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Milý Pepo, pro mne v ní je vše...Ano, tragická krása. Co převáží před zánikem...myslím si, že někdy člověk nedohlíží, bohužel, kam a do čeho se vlastně řítí...nemůžeme předat druhým, jak moc milujeme a zároveň jak moc trpíme...Děkuji. Opravdu, pro mne v ní je vše...z
04.09.2014 15:59:01 | zdenka
Děkuju, Zdenko, za takové vnímání... To je hodně intimní poezie z doby mého mládí a vlastně jsem se jí snažil vyrovnat především sám se sebou. Je milé, že jsi zabloudila až sem :-)
04.09.2014 16:12:44 | Amonasr
kéž bychom se snažili poctivě rovnat...v jedné pasáži mi zněla písnička Carpe diem- od Vl. Redla...je možné, žes ji tenkrát poslouchal také, jako já dnes...?z.
04.09.2014 18:41:07 | zdenka
Ne, to určitě ne, v té době jsem ho ani neznal. Ale tou náladou mi to k tomu opravdu sedí - mohl jsem poslouchat něco velmi podobného, třeba Ten vůz už jel od Rottrové nebo nějakou Kubišovou či Přenosilku ze starých pásků, ale možná i koncert Čajkovského či Beethovena, to už si nevzpomenu. Určitě u toho ale byla láhev vína a možná hořela i svíčka... :-)
04.09.2014 23:29:24 | Amonasr
Při prvním čtení mi přišla na mysl poněkud, resp. zcela prozaická nit nad celou básní - vše je relativní. Odpusť, já už jsem taková, že se vyjadřuju stroze, no co bys mohl čekat od prozaika. Po přečtení komentů jsem se šla podívat, co já bych si vyprala jako nejlepší verše. Vybrala, pak jsem četla dál a vybrala další, pak zase další, a tak jsem zjistila, že při pomalejším čtení teprve vystoupí velikost těch myšlenek. A opět (už nevím pokolikáté) jsem si musela říct, že bych neměla nadále fušovat (rozuměj psát)do poezie.:)
03.07.2013 09:42:12 | Inna M.
Děkuju za hezký komentář - úplně Ti rozumím :-) Já když to teď po tom čtvrtstoletí přepisoval z rukopisu do počítače, tak jsem si taky říkal, že jsem tenkrát pořád dokolečka omílal jen staré známé pravdy, všechno jen relativizoval, a moc jsem nechápal, proč jsem tenkrát začínal tak strašně obecně, když ten konec je úplně konkrétní... Ale šlo to určitě spontánně z niterného trápení, zda a proč ubližuju někomu, koho mám hodně rád, a hledal jsem odpověď... A že jsi tam pak objevila i v kontextu těch "obecných pravd" hlubší smysl, tak to je pro mě velká čest... :-)
Ovšem pokud jde o tu Tvou poslední větu, určitě si nemusíš klást žádné limity... ;-) Člověk s tak citlivým vnímáním, jako máš Ty, určitě může "fušovat" do všeho, do čeho se mu zamane ;-) :-)
03.07.2013 10:18:52 | Amonasr
Řekl bych, že to vychází ze skutečné situace a je vidět, podle textu, že dodnes si s tím nevíš rady a tohle odpusť je pokus o urovnání do přijatelného stavu. Soudil bych, že není první ani poslední. Samotnému ti asi není jasné, co je správně, proto tolik slov o věci, která se za jistých okolností nechá uchopit až definitoricky, stručně, nebo alespoň stručněji. Je to případ, kdy člověk musí trochu odhlédnout od formy směrem k obsahu.
03.07.2013 09:38:24 | aravara
Je to skutečně psáno před tím zhruba čtvrtstoletím v situaci, kdy jsem si s tím rady příliš nevěděl a předpokládám , že jsem to psal spíš sobě, než té dotyčné, konkrétní okolnosti vzniku textu si už dnes nevybavím... Ale otázka, zda muž a žena mohou být "jen" přátelé, resp. jak je to někdy složité to vybalancovat, je myslím obecně platná, aspoň jsem se s ní myslím setkával i v jiných textech, diskusích či filmech apod.
03.07.2013 10:02:02 | Amonasr
Je to možná, měl jsem takové přátelství a snad v něm budeme pokračovat někde u Betelgeuze
03.07.2013 21:57:23 | aravara
Já mám přátelství dodnes i s tou dotyčnou a nejen s ní... ;-) Měl jsem nakonec na moudré a vnímavé ženy ve svém životě víc štěstí, než si zasloužím... :-) Ale to, co vím teď, jsem nevěděl tenkrát, a taky jsem byl ve třiadvaceti někdo úplně jiný, než jsem teď v osmapadesáti...
03.07.2013 22:18:32 | Amonasr
..ať dělám co dělám..nepřicházím na žádný pořádný koment..
..odpovědi a otázky jsi zvládl sám..
..naskakuje mi jen den a noc..palác a chatrč..
..tak raději jen pochvala za stoupání a klesání...
..k vrcholku poetického úsvitu..;-)
02.07.2013 20:49:16 | isisleo
Zajímavé asociace... Přečtu si to ještě jednou - i pro mě to je totiž něco "nového", co znovu rozklíčovávám a domýšlím všechny souvislosti, které už dávno překryl čas... ;-) A ten poetický úsvit na závěr - to zní pěkně... :-)
02.07.2013 22:50:54 | Amonasr
Buď tak hodný a přiznej se... Jak to děláš, že mě stejně jako u Rozhovoru s tebou "dostal" ten konec?
02.07.2013 16:56:03 | Elisa K.
;-)) To kdybych věděl... Ale děkuju za pěknou otázku - a jak to vlastně děláš, že se umíš tak hezky zeptat, že se autor zapýří...? ;-)
Ale dobře, zkusím se zamyslet - možná je ten konec už v tom začátku nějak zakódovaný? Anebo jsem to jen včas utnul /i když zas tak krátké to není.../ - nevím... Ale bez vnímavého čtenáře, naladěného na stejně citlivou strunu, by to stejně bylo houby platné... ;-) :-)
02.07.2013 17:12:54 | Amonasr